Historie konferencí OSN o změně klimatu
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) byla založena v roce 1992 s cílem stabilizovat emise skleníkových plynů a zabránit nebezpečným změnám klimatu. UNFCCC pořádá každoroční konferenci smluvních stran (COP), kde se země scházejí, aby vyjednaly a přijaly dohody o zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí.
Výzvy dosažení konsensu ohledně změny klimatu
Dosažení konsensu ohledně změny klimatu je náročné z několika důvodů. Zaprvé je věda o změně klimatu komplexní a nejistá a mezi některými vědci existují neshody ohledně rozsahu a závažnosti problému. Zadruhé je změna klimatu globální problém, který vyžaduje spolupráci všech zemí, ale existují různé pohledy na to, jak s ním nakládat. Rozvinuté země, které historicky vypouštěly nejvíce skleníkových plynů, tvrdí, že by měly nést větší část zátěže v podobě snižování emisí. Rozvojové země naopak tvrdí, že potřebují mít možnost rozvíjet své ekonomiky a že by pro ně neměly platit stejné standardy jako pro rozvinuté země.
Co je na pařížských klimatických jednáních jiné?
Pařížská klimatická jednání, známá také jako COP21, se od předchozích klimatických summitů liší v několika ohledech. Zaprvé jsou pařížská jednání prvními, která se konají v rámci nového „zdola nahoru“ přístupu UNFCCC. V rámci tohoto přístupu je každá země požádána, aby se zavázala k tomu, co považuje za nejrealističtější postup pro své jedinečné potřeby. Tyto závazky jsou poté spojeny do globální dohody.
Zadruhé se pařížská jednání konají v době, kdy existuje rostoucí veřejná a politická vůle jednat v oblasti změny klimatu. Vydání Pátá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu v roce 2013, která dospěla k závěru, že je velmi pravděpodobné, že lidská činnost je dominantní příčinou pozorovaného oteplování od poloviny 20. století, přispělo ke zvýšení povědomí o naléhavosti problému změny klimatu.
Kjótský protokol
Kjótský protokol byla mezinárodní dohoda přijatá v roce 1997, která zavazovala rozvinuté země ke snížení emisí skleníkových plynů v průměru o 5 procent proti úrovním z roku 1990. Spojené státy nikdy neratifikovaly Kjótský protokol a ten v roce 2012 vypršel.
Úloha rozvojových zemí v řešení změny klimatu
Rozvojové země hrají ve řešení změny klimatu stále důležitější úlohu. Zatímco rozvinuté země historicky vypouštěly nejvíce skleníkových plynů, rozvojové země jsou nyní zodpovědné za značný podíl globálních emisí. Je to částečně způsobeno rychlým růstem jejich ekonomik a rostoucím využíváním fosilních paliv.
Přístup zdola nahoru
Přístup zdola nahoru je nový způsob vyjednávání klimatických dohod, který byl přijat na pařížských klimatických jednáních. V rámci tohoto přístupu je každá země požádána, aby se zavázala k tomu, co považuje za nejrealističtější postup pro své jedinečné potřeby. Tyto závazky jsou poté spojeny do globální dohody.
Pravděpodobnost úspěchu pařížských klimatických jednání
Pravděpodobnost úspěchu pařížských klimatických jednání je nejistá. Je třeba překonat mnoho výzev, včetně rozdílných perspektiv rozvinutých a rozvojových zemí, složitosti vědy a potřeby politické vůle. Existuje však také rostoucí veřejná a politická vůle jednat v oblasti změny klimatu a pařížská jednání se konají v době, kdy je větší pocit naléhavosti než kdy dříve.