David Goldblatt: Jihoafrický fotograf, který zachytil život za apartheidu
Mládí a vlivy
David Goldblatt, narozený roku 1930 v hornickém městě poblíž Johannesburgu, dospěl v době nástupu Národní strany. Apartheidní politika strany systematicky marginalizovala nebělošské Jihoafričany.
Na tomto pozadí se u Goldblatta rozvinul zájem o fotografii, inspirovaný časopisy jako Life a Picture Post. Zpočátku toužil stát se magazínovým fotografem, ale později se zaměřil na dokumentování boje proti apartheidu.
Dokumentování apartheidu
Goldblattovy fotografie zachycovaly každodenní realitu života za apartheidu. Vyhýbal se násilným událostem a místo toho se soustředil na nenápadné, ale všudypřítomné způsoby, jakými diskriminace utvářela životy lidí.
Jeden z jeho nejikoničtějších snímků, pořízený v roce 1965, zobrazuje bílého chlapce stojícího vedle své černé chůvy Heimweeberg. Ostnatý drát v pozadí symbolizuje rozdělení, která apartheid způsobil.
Goldblattova kniha z roku 1989 s názvem „The Transported of KwaNdebele“ dokumentuje dlouhé a namáhavé dojíždění, které museli černí Jihoafričané snášet, aby se z oddělených oblastí, v nichž byli nuceni žít, dostali do center měst.
Mezinárodní uznání a odkaz
Goldblattova tvorba získala mezinárodní uznání. V roce 1998 se stal prvním jihoafrickým umělcem, který měl samostatnou výstavu v Muzeu moderního umění (MOMA) v New Yorku. Jeho fotografie byly vystaveny v muzeích po celém světě.
Před svou smrtí odkázal Goldblatt svůj archiv negativů Yaleově univerzitě. Toto rozhodnutí bylo kontroverzní, protože sbírku dříve slíbil univerzitě v Kapském Městě. Svou sbírku stáhl poté, co studenti protestující proti apartheidu spálili umělecká díla na univerzitním kampusu, která byla považována za „koloniální symboly“.
Goldblattova tvorba i nadále inspiruje a podněcuje diváky k zamyšlení. Jeho odhodlání dokumentovat nespravedlnosti apartheidu a jeho víra v sílu dialogu a demokracie zůstávají i dnes aktuální.
Goldblattův fotografický styl
Goldblatt pracoval především černobíle, protože věřil, že barva je příliš „sladká“ na to, aby vyjádřila drsné reality apartheidu. V 90. letech začal experimentovat s barvou, ale jeho poslání zachytit Jižní Afriku optikou integrity a morálky zůstalo nezměněno.
Goldblatt sám sebe popisoval jako „dříče“, který po celá desetiletí vytrvale sledoval svou fotografickou vizi. Jeho tvorba odráží hluboké pochopení společenské a politické dynamiky jeho země.
Goldblattův dopad na jihoafrickou společnost
Goldblattovy fotografie hrály významnou roli při formování světového chápání apartheidu. Jeho snímky odhalily brutalitu a absurditu systému a přispěly k mezinárodnímu tlaku, který nakonec vedl k jeho pádu.
Goldblattova tvorba nachází odezvu u Jihoafričanů dodnes. Slouží jako připomínka minulosti země a jako katalyzátor probíhajících rozhovorů o rase, nerovnosti a důležitosti usmíření.