Marsovská podzemní jezera: Pozůstatky dávného oceánu
Objev a potvrzení podzemních jezer
V roce 2018 učinili vědci průlomový objev: jezero ukryté pod ledovým povrchem jižního pólu Marsu. Toto odhalení vyvolalo záplavu otázek o jeho vzniku a přesnosti měření. Nedávná studie publikovaná v časopise Nature Astronomy nejen potvrzuje existenci tohoto jezera, ale odhaluje také přítomnost dalších tří menších vodních útvarů v jeho blízkosti.
Výzkumný tým provedl rozsáhlá radarová měření dané oblasti a přidal 100 nových datových bodů k původním 29. Tato měření vykreslují jasnější obraz čtyř jezer, která leží jednu míli pod marsovským povrchem. Předpokládá se, že obsahují sůl a sedimenty, které jim umožňují zůstat kapalné i v mrazivých teplotách na jižním pólu Marsu.
Implikace pro minulost a současnost Marsu
Objev těchto podzemních jezer má významné důsledky pro naše chápání minulosti a současnosti Marsu. Přítomnost několika vodních útvarů na jižním pólu naznačuje, že by mohly být pozůstatky dávných oceánů planety. Eroze na marsovském povrchu ukazuje, že voda kdysi volně proudila po celé planetě. Pozorování roveru Curiosity podporují teorii, že Mars byl kdysi pokryt rozsáhlým oceánem.
S ochlazováním marsovského klimatu by tento oceán zamrzl a nakonec sublimoval, tedy vypařil se z pevného ledu na vodní páru, aniž by se roztavil. Vodní pára by putovala v atmosféře a kondenzovala na pólech, kde by vytvářela rozsáhlé ledové čepice. Geotermální energie by roztavila spodní část těchto ledových čepic a vytvořila podzemní vodu nebo permafrost. Pokud je tato voda dostatečně slaná, mohla by přetrvávat v jezerech, která lze dnes pozorovat.
Charakteristika vody a obyvatelnost
Voda musí být extrémně slaná, aby zůstala kapalná na jižním pólu Marsu, kde teploty mohou klesnout až na -195 stupňů Fahrenheita. Soli a sedimenty brání vodě v zamrznutí tím, že narušují uspořádání molekul vody, což brání krystalizaci.
Soli obsažené v marsovské vodě, známé jako perchloráty, však nejsou vhodné pro lidskou spotřebu. Nejsilnější pozemská houba dokáže přežít ve vodě s až 23 % perchlorátu sodného, zatímco nejodolnější bakterie snese pouze 12% roztok. Aby voda zůstala kapalná v extrémních teplotách Marsu, vyžadovala by jiný druh soli, perchlorát vápenatý, který je pro pozemské mikroby ještě toxičtější.
Země má svá vlastní slaná jezera ukrytá pod antarktickým ledem, ale nepodporují hojný život. „V těchto slaných jezírkách v Antarktidě se toho moc neděje,“ vysvětluje John Priscu, ekolog z Montanské státní univerzity. „Jsou prostě naložené. A to by mohlo být [na Marsu] ten případ.“
Výzkumné techniky a kontroverze
Výzkumný tým k detekci podzemních jezer použil radarový systém pro průzkum podpovrchových a ionosférických vrstev Marsu (MARSIS). MARSIS vysílá na marsovský povrch rádiové vlny, které se odrážejí zpět, když narazí na změny ve složení planety. Analýza vzorů odrazu odhaluje povahu materiálu, od kterého se vlny odrazily.
Někteří vědci zůstávají skeptičtí ohledně závěrů studie a tvrdí, že odrazivé skvrny by mohly představovat spíše břečku nebo kal než kapalnou vodu. Kromě toho existují nesrovnalosti mezi pozorováními MARSIS a měřeními z jiných datových sad.
Budoucí průzkum a perspektivy
Čínská mise nazvaná Tchien-wen-1 má v únoru 2021 vstoupit na oběžnou dráhu Marsu. Tato mise může poskytnout nový pohled na pozorování a objasnit povahu podzemních jezer.
„Jsem přesvědčen, že se na tomto místě děje něco zvláštního, co způsobuje nárůst odrazu,“ říká Ali Bramson, planetární vědec z Purduovy univerzity. „Pokud je na základně polární čepičky nějaký divný, přechlazený, bahnitý solný roztok, tak je to naprosto úžasné.“
Objev podzemních jezer na Marsu otevřel nové cesty pro vědecké zkoumání a spekulace. Tato jezera mohou skrývat stopy po dávných oceánech planety a potenciálu minulého nebo současného života na Marsu. Další výzkum a průzkum budou klíčové pro odhalení tajemství, která obklopují tyto fascinující vodní útvary.