Home Tags Posts tagged with "Archaelogie"
Tag:

Archaelogie

Archeologie

Monty, hrdinský pes, odkryl poklad z doby bronzové v Kosteleckých Horkách

by Petr
written by Petr

Bronzový objev: Pes vyčenchal poklad artefaktů v české vsi

Objev a význam

Při průzkumu pole poblíž české obce Kostelecké Horky narazil pes Monty na pozoruhodný nález: úkryt s artefakty z doby bronzové pocházejícími zhruba před 3 000 lety. Tento objev, odhalený díky Montyho čichu, vrhl nové světlo na kulturu popelnicových polí, pozdní období doby bronzové charakteristické přechodem od pohřbů v zemi ke kremacím.

Artefakty

Poklad relikvií odkrytý Montym zahrnuje 13 srpů, dva hroty kopí, tři sekery a několik náramků. Tyto pozoruhodně zachovalé předměty poskytují cenné poznatky o každodenním životě a řemeslné výrobě lidu popelnicových polí.

Kultura popelnicových polí

Kultura popelnicových polí vznikla ve východní střední Evropě a severní Itálii a rozšířila se do rozsáhlé oblasti zahrnující Ukrajinu, Sicílii, Skandinávii a Pyrenejský poloostrov. Jedinečností této kultury bylo, že ukládala ostatky zemřelých do uren, odkud pochází i její název.

Archeologický význam

Objev tak početné kolekce neporušených předmětů z kultury popelnicových polí je výjimečný. Obvykle se nacházejí pouze úlomky takových artefaktů, často roztavené nebo poškozené. Archeologové spekulují, že relikvie objevené Montym mohly souviset s rituálem, případně obětí.

Probíhající výzkum

Místní archeologové nadále zkoumají oblast, kde Monty svůj objev učinil, s nadějí, že odhalí další relikvie, které by mohly přinést další poznatky o kultuře popelnicových polí. Předpokládají, že hlubší vrstvy terénu mohou stále ukrývat skryté poklady.

Uchování a vystavení

Nově objevené artefakty budou do 21. října vystaveny v Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově. Poté budou zakonzervovány a přemístěny do stálé expozice v obci Kostelec.

Montyho přínos

Montyho objev nejen obohatil naše chápání doby bronzové, ale také zdůraznil cennou úlohu, kterou mohou zvířata sehrávat v archeologickém výzkumu. Jeho bystré instinkty a neochvějné odhodlání mu zajistily místo mezi psími hrdiny archeologie.

Ocenění Montyho výkonu

Montyho majitel, pan Frankota, obdržel částku 7860 českých korun (přibližně 360 USD) za svou roli při upozornění archeologů na starověké poklady. I když žádná peněžitá odměna nemůže skutečně zachytit rozsah Montyho přínosu, slouží jako výraz ocenění jeho pozoruhodného objevu.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Archeologie a antropologie

Alkohol v archeologii a moderním životě: Fascinující cesta dějinami

by Petr
written by Petr

Alkohol v archeologii a moderním životě

Archeologické studie alkoholu

Alkohol je součástí lidské společnosti po tisíce let a archeologové zkoumají jeho roli v našich životech již desítky let. V posledních letech nám nové metody, jako je molekulární archeologie, umožnily dozvědět se ještě více o tom, jak staří lidé vyráběli a konzumovali alkohol.

Jednou z nejzajímavějších oblastí výzkumu je studium starověkého piva. Archeologové nalezli důkazy o výrobě piva již v době kamenné a podařilo se jim dokonce znovu vytvořit některé z těchto starobylých receptů. Tento výzkum nám přinesl nové poznatky o roli, kterou pivo hrálo v životě našich předků.

Alkohol a společnost

Alkohol měl vždy složitý a rozporuplný vztah ke společnosti. Na jedné straně je zdrojem oslav, relaxace a dokonce inspirace. Na straně druhé může také vést k závislosti, násilí a dalším společenským problémům.

Archeologové nalezli důkazy konzumace alkoholu ve všech možných kulturách, od starých Mayů až po středověké Evropany. Tento výzkum nám pomohl pochopit, jak byl alkohol používán a zneužíván v průběhu historie.

Archeologie alkoholismu

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou mohou archeologové dělat, je zkoumat roli alkoholu v závislosti. Zkoumáním ostatků alkoholiků se archeologové mohou dozvědět o fyzických a sociálních důsledcích zneužívání alkoholu. Tento výzkum nám může pomoci vyvinout nové strategie pro prevenci a léčbu alkoholismu.

Alkohol v moderním světě

Alkohol hraje důležitou roli v našich životech i dnes. Je zdrojem radosti i bolesti a může mít hluboký vliv na naše zdraví a pohodu.

Archeologové se stále učí o roli alkoholu v minulosti, ale jejich výzkum nám již pomáhá pochopit komplexní vztah mezi alkoholem a společností. Tento výzkum nám může pomoci činit lepší rozhodnutí o tom, jak alkohol používat, a může nám také pomoci vyvinout nové způsoby, jak předcházet problémům souvisejícím s alkoholem a léčit je.

Konkrétní příklady archeologického výzkumu alkoholu

  • Molekulární archeologové spojili čokoládu s alkoholem. Tento výzkum ukázal, že staří Mayové používali čokoládu k dochucení svého piva.
  • Archeologové vystopovali víno až do doby kamenné. Tento výzkum ukázal, že víno bylo důležitou součástí jídelníčku prvních lidí.
  • Archeologové se dokonce pokusili znovu vytvořit starověké pivo pro moderní pivovary. Tento výzkum nám přinesl nové poznatky o chuti a vůni starověkého piva.
  • Archeologové nalezli důkazy konzumace alkoholu ve všech možných kulturách. Tento výzkum ukázal, že alkohol je součástí lidské společnosti po tisíce let.
  • Archeologové se stále učí o roli alkoholu v závislosti. Tento výzkum nám pomáhá vyvinout nové strategie pro prevenci a léčbu alkoholismu.

Závěr

Alkohol je komplexní a mnohostranná látka, která sehrála důležitou roli v lidské společnosti po tisíce let. Archeologický výzkum nám pomáhá pochopit roli alkoholu v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Tento výzkum nám může pomoci činit lepší rozhodnutí o tom, jak alkohol používat, a může nám také pomoci vyvinout nové způsoby, jak předcházet problémům souvisejícím s alkoholem a léčit je.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Nekategorizované

Archeologické objevy odhalují historii staré hospody ve Spišských Vlachách

by Petr
written by Petr

Archeologické objevy odhalují historii staré hospody na Slovensku

Objev římské mince a pozůstatků hospody z 18. století

Archeologové pracující na Slovensku ve městě Spišské Vlachy udělali několik vzrušujících objevů, které vrhají světlo na historii města. Během rekonstrukce Staré radnice, což je přístavba Kostela Nanebevzetí Panny Marie, odkryli důkazy o 1 600 let starém osídlení a hospodě z 18. století.

Důkazy o starověkém osídlení

Nejstarším předmětem nalezeným na místě byla vzácná římská mince zobrazující Konstantia II., který vládl v letech 337 až 361 n. l. Přítomnost mince naznačuje, že lidé žili ve Spišských Vlachách již od dob stěhování národů, které probíhalo v době úpadku Římské říše.

Artefakty z hospody z 18. století

Kromě římské mince tým také odkryl důkazy o hospodě nebo hostinci, který byl pravděpodobně využíván v 18. století. Mezi nálezy patřily části dřevěných podlah, keramické střepy a sklep, kde se skladovalo pivo a víno. Archeologové také objevili mince ražené v Polsku a Maďarsku, které mohly cestovatelé používat k rezervaci pokojů nebo nákupu jídel.

Nástěnné malby a další stopy

Archeologové rovněž objevili nástěnné malby, z nichž některé zobrazují šibenice a meč. Tyto obrazy poskytují vodítka k činnostem, které se mohly v hospodě odehrávat. Tým navíc identifikoval, co může být stará pec nebo ohniště, které sloužilo k vytápění budovy.

Historický význam

Objev hospody a dalších artefaktů poskytuje cenné informace o historii Spišských Vlach. Naznačuje, že město bylo v minulosti centrem obchodu a cestování. Římská mince ukazuje, že slovanští lidé, kteří se v regionu usadili, aktivně obchodovali s Římem. Mince ražené v Polsku a Maďarsku tuto představu o obchodu a výměně dále podporují.

Budoucí plány

Výzkumní pracovníci z Muzea spišského regionu provedli vykopávky, které začaly v říjnu loňského roku a skončily v březnu. Starosta města doufá, že artefakty brzy vystaví v nedalekém muzeu, kde je bude možné dále zkoumat a veřejnost si je bude moci prohlédnout.

Další objevy

Kromě hospody archeologové objevili také důkazy o dřevěném chodníku, který mohl sloužit k přístupu do kostela. Našli také úlomky keramických kamen, které se pravděpodobně používaly k vytápění. Tyto objevy poskytují ucelenější obraz o životě ve Spišských Vlachách v minulosti.

Význam pro Spišské Vlachy

Archeologické objevy vzbudily ve Spišských Vlachách nadšení. Nejenže osvětlují historii města, ale mají také potenciál podpořit cestovní ruch a kulturní dědictví v regionu. Město plánuje začlenit nálezy do svého historického vyprávění a propagovat toto místo jako cíl pro návštěvníky, kteří se zajímají o archeologii a historii.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Potravinářství a zemědělství

Historie kuřete: Od zápasů k jídlu

by Zuzana
written by Zuzana

Historie konzumace kuřat: Od zápasů k jídlu

Domestikace a kohoutí zápasy

Po tisíce let lidé chovali kuřata především pro zábavu. Kohoutí zápasy, brutální sport zahrnující nucené zápasy kohoutů, byly populární zábavou v jihovýchodní Asii a Číně již před 10 000 lety. Teprve mnohem později se však kuřata stala základní složkou lidské stravy.

Archeologické důkazy z Mareše

Nedávné archeologické vykopávky v Mareši, starobylém městě v Izraeli, odhalily důkazy, které naznačují, že kuřata byla konzumována jako potrava již v roce 400 př. n. l. Vědci objevili přes tisíc kuřecích kostí s řeznými stopami po kuchyňských nožích. Pozoruhodné je, že našli dvakrát více samičích ostatků než samčích, což naznačuje, že kuřata nebyla chována pro zápasy, ale pro maso.

Změny ve stravování a kultuře

Předpokládá se, že přechod od kohoutích zápasů ke konzumaci kuřat ovlivnilo několik faktorů. Suché středomořské klima mohlo usnadnit chov kuřat v zajetí ve velkém měřítku. Fyzické změny u samotných kuřat je také mohly učinit přitažlivějšími jako zdroj potravy.

Vědci však zdůrazňují, že nejvýznamnějším faktorem byla pravděpodobně kulturní změna ve způsobu, jakým lidé přemýšleli o jídle. „Je to otázka kultury,“ říká Lee Perry-Gal, doktorand archeologie na Haifské univerzitě. „Musíte se rozhodnout, že budete od nynějška jíst kuře.“

Rozšíření konzumace kuřat

Popularita kuřat jako zdroje potravy se z Mareše rychle rozšířila. V prvním století př. n. l. se konzumace kuřat ve velkém měřítku stávala běžnou v Evropě. Dnes je kuře jedním z nejoblíbenějších druhů masa na světě. Jen ve Spojených státech spotřebují Američané ročně přes 80 liber kuřecího masa na osobu.

Budoucnost konzumace kuřat

Očekává se, že popularita kuřat bude v nadcházejících letech dále růst. S růstem světové populace a rozšiřováním urbanizace pravděpodobně vzroste poptávka po cenově dostupných a výživných zdrojích bílkovin. Kuřecí maso má dobrou pozici, aby tuto poptávku uspokojilo díky své relativně nízké ceně, vysoké nutriční hodnotě a všestrannosti při vaření.

Další průzkumy klíčových slov s dlouhým хвостом

Jak se kuřata vyvinula v populární zdroj potravy?

V průběhu času se kuřata vyvinula tak, že se stala klidnější a méně agresivní, což usnadnilo jejich chov v zajetí. Vyvinula také větší prsa a stehna, která poskytovala více masa ke konzumaci.

Jaké kulturní faktory ovlivnily konzumaci kuřat?

V mnoha kulturách byla kuřata zpočátku považována za symboly plodnosti a štěstí. Tato pozitivní asociace možná přispěla k jejich přijetí jako zdroje potravy. Kromě toho mohla dostupnost kuřat v určitých regionech ovlivnit jejich popularitu jako základní potraviny.

Jaký je dopad konzumace kuřat na lidskou historii?

Domestikace a konzumace kuřat měly významný dopad na lidskou historii. Kuřata poskytovala spolehlivý zdroj bílkovin, přispěla k rozvoji zemědělství a hrála roli v kulturních a náboženských praktikách po celém světě.

Jaká je budoucnost konzumace kuřat?

Budoucnost konzumace kuřat bude pravděpodobně ovlivněna faktory, jako je růst populace, urbanizace a technologický pokrok ve výrobě potravin. Inovace v chovu drůbeže a technikách zpracování by mohly dále zvýšit dostupnost a cenovou dostupnost kuřat.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Archeologie

Mumie krokodýla s desítkami menších krokodýlů – neuvěřitelný objev

by Rosa
written by Rosa

Mumie krokodýla obsahovala desítky menších krokodýlů

Objev

V Národním muzeu starožitností v nizozemském Leidenu byl učiněn pozoruhodný objev. Téměř třímetrová mumie krokodýla, která je vystavena od roku 1828, podle všeho obsahuje 47 menších krokodýlů zabalených uvnitř.

Objev byl učiněn během komplexního 3D CT snímkování v rámci příprav na novou výstavu. Předchozí rentgenové snímky a CT vyšetření odhalily, že mumie se skládá ze dvou koster mladých krokodýlů, ale drobné mumie byly viditelné pouze díky pokročilejší technologii snímkování.

Mumifikace ve starověkém Egyptě

Mumifikace byla ve starověkém Egyptě rozšířenou praxí, přičemž mumie sloužily jako oběti bohům během náboženských rituálů. Objev několika krokodýlů v jediné mumii je obzvláště překvapivý, protože mumie byly vysoce ceněny a často obsahovaly úlomky uctívaných zvířat.

Malé mumie

Každý z malých krokodýlů byl před zabalením do větší mumie samostatně mumifikován. Důvody nejsou jasné, ale vědci spekulují, že mohlo jít o symbolický odkaz na staroegyptskou víru ve vzkříšení nebo jednoduše o praktické řešení kvůli nedostatku velkých krokodýlů.

Historický význam

Tento objev představuje teprve druhý známý případ mumie krokodýla obsahující více krokodýlů. V roce 2015 odhalilo skenování podobné mumie v Britském muzeu v Londýně asi 20 drobných mláďat zabalených do zad většího krokodýla.

Nadcházející výstava

Národní muzeum starožitností pokračuje v přípravě plánované výstavy, která návštěvníkům umožní provést virtuální pitvu mumie krokodýla a spatřit dosud neviděná mláďata krokodýlů.

Víry starověkých Egypťanů

Objev mumie krokodýla s více krokodýly vyvolává otázky ohledně víry a praktik starověkých Egypťanů. Přítomnost malých mumií může naznačovat symbolické spojení s posmrtným životem nebo praktické řešení nedostatku zdrojů.

Výzkum a analýza

Vědci v Národním muzeu starožitností pokračují ve studiu mumie krokodýla a jejího obsahu. Doufají, že získají další poznatky o procesu mumifikace, významu několika krokodýlů v mumiích a víře a praktikách starověkých Egypťanů.

Vzdělávací hodnota

Objev mumie krokodýla s více krokodýly poskytuje cennou vzdělávací příležitost. Vrhá světlo na starověkou praxi mumifikace, víry a zvyky starověkého Egypta a význam pokročilých technologií v archeologickém výzkumu.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Archeologie

Skryté poklady Súdánu: Investice 135 milionů dolarů do archeologických divů

by Rosa
written by Rosa

Poklady Súdánu: Investice ve výši 135 milionů dolarů do archeologických divů

Bohaté archeologické dědictví Súdánu

Přes své politické problémy se Súdán může pochlubit neuvěřitelnou škálou neprobádaných archeologických nalezišť, včetně většího počtu pyramid než Egypt. Jako srdce starověkého království Kuš, které ovládalo severovýchodní Afriku po dobu jednoho století od roku 750 př. n. l., zůstaly súdánské poklady až do nedávné doby z velké části nedotčeny.

Velkorysý dar Kataru

Ve významném kroku věnovala katarská vláda súdánské vládě 135 milionů dolarů na podporu archeologických projektů. Tato podstatná investice bude financovat 29 iniciativ, včetně obnovy starověkých památek, výstavby muzeí a studia merojské řeči.

Archeologický cestovní ruch: Cesta k hospodářskému oživení

Archeologický cestovní ruch je zásadní pro hospodářský rozvoj Súdánu. Země byla po celá desetiletí zmítána občanskými válkami a její odtržení od Jižního Súdánu v roce 2011 ji připravilo o značnou část příjmů z ropy. Archeologický cestovní ruch nabízí slibnou příležitost k oživení ekonomiky.

Súdánská místa světového dědictví

Súdán se může pochlubit dvěma místy světového dědictví UNESCO: Djebel Barkal a pyramidy v Méroé. Kromě toho je na předběžném seznamu dalších šest lokalit, včetně mořského národního parku Sanganeb a národního parku Dinder.

Výzvy a příležitosti

Súdán čelí několika výzvám při rozvoji archeologického cestovního ruchu. V zemi chybí turistická infrastruktura, kreditní karty nejsou široce akceptovány a americké ministerstvo zahraničí vydalo cestovní varování, které nedoporučuje cestovat do Súdánu.

Navzdory těmto výzvám nabízejí archeologické poklady Súdánu obrovský potenciál pro cestovní ruch. S patřičnými investicemi do infrastruktury a bezpečnosti může Súdán přilákat turisty dychtivé po poznání jeho starověkých divů.

Katarská investice: Katalyzátor změny

Štědrý dar Kataru je velkým krokem k odemknutí archeologického potenciálu Súdánu. Fondy budou podporovat obnovu starověkých nalezišť, výstavbu nových muzeí a školení archeologů. Tato investice položí základy pro udržitelný archeologický cestovní ruch v Súdánu.

Odhalení minulosti, utváření budoucnosti

Archeologické projekty financované z daru Kataru nejenže zachovají bohatou historii Súdánu, ale přispějí také k jeho hospodářskému rozvoji. Přilákáním turistů a generováním příjmů může archeologický cestovní ruch pomoci Súdánu překonat jeho výzvy a vybudovat světlejší budoucnost.

Pyramidy v Méroé: Symbol starověké slávy Súdánu

Pyramidy v Méroé, které se nacházejí v severním Súdánu, jsou jedním z nejznámějších archeologických nalezišť v zemi. Tyto tyčící se stavby, postavené královstvím Kuš, jsou důkazem pokročilých architektonických dovedností regionu. Pyramidy byly předmětem rozsáhlého výzkumu a snah o jejich zachování a nadále fascinují návštěvníky z celého světa.

Merojská řeč: Klíč k súdánské minulosti

Merojská řeč, kterou mluvil lid království Kuš, je fascinující a komplexní písmo, které ještě nebylo plně rozluštěno. Studium merojské řeči je nezbytné pro pochopení historie a kultury starověkého Súdánu. Katarův dar podpoří výzkum merojské řeči, což pomůže odhalit tajemství této starověké civilizace.

Archeologické poklady Súdánu: Okno do minulosti

Súdánské archeologické poklady poskytují náhled do bohaté a rozmanité historie severovýchodní Afriky. Od starověkých pyramid až po ruiny středověkých měst nabízejí súdánská archeologická naleziště jedinečnou příležitost prozkoumat minulost a učit se od civilizací, které tu byly před námi.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Botanika

Domestikace a diverzita banánů: Vzrušující příběh

by Rosa
written by Rosa

Domestikace a diverzita banánů

Původ a vývoj

Banány, oblíbené ovoce konzumované po celém světě, mají bohatou a fascinující historii. Jejich divokými předky jsou Musa acuminata, rostlina nesoucí malé lusky plné semen. Prostřednictvím selektivního šlechtění byl tento druh zkřížen s odolnější Musa balbisiana, což vedlo ke vzniku banánovníků. Moderní odrůdy banánů jsou odvozeny od banánovníků.

Archeologické a lingvistické důkazy

Archeologické důkazy, jako je pylový prach a otisky stonků banánovníků, naznačují, že pěstování Musa acuminata sahá přinejmenším do doby před 6 500 lety, přičemž nejstarší důkazy byly nalezeny na Nové Guineji. Lingvistické studie také poskytují poznatky o pěstování banánů. Předpokladem je, že pěstovaná rostlina nese své jméno, kamkoli jde. Pokud je rostlina úspěšná v nové kultuře, její jméno se zachová. Zejména Melanésie má více než 1 000 výrazů pro různé odrůdy banánů.

Rozšíření po celém světě

Kombinací archeologických, genealogických a lingvistických dat vědci vysledovali šíření banánů po celém světě. Věří, že banány byly zavedeny do Afriky nejméně před 2 500 lety. Lingvistické důkazy dále naznačují, že banány dosáhly jihovýchodní Asie před 3 500 lety a Ameriky kolem roku 500 n. l.

Genetická diverzita a udržitelnost

Navzdory své popularitě postrádají moderní banány ze supermarketů genetickou diverzitu, což je činí zranitelnými vůči chorobám. Černá sigatoka, houbová choroba, se ukázala jako obzvláště ničivá a ohrožuje odrůdu Cavendish vyhynutím. Aby vědci zajistili udržitelnost pěstování banánů, zkoumají nové odrůdy, jako je Yangambi Km5. Yangambi Km5, pocházející z Demokratické republiky Kongo, je úrodná rostlina s vysokou odolností vůči chorobám. Její tenká slupka je jedinou překážkou pro její vhodnost pro komerční přepravu.

Budoucnost banánů

Budoucnost banánů spočívá v přijetí diverzity a zkoumání udržitelných pěstitelských postupů. Vědci zkoumají nové odrůdy a techniky genetického inženýrství, aby vytvořili banány, které jsou jak odolné vůči chorobám, tak vhodné pro globální distribuci. Kromě toho může propagace tradičních pěstitelských metod a podpora drobných zemědělců pomoci zachovat genetickou diverzitu banánů a zajistit jejich neustálou dostupnost pro budoucí generace.

Klíčové pojmy

  • Domestikace: Proces přizpůsobení divoké rostliny nebo zvířete k lidskému využití.
  • Kultivace: Úmyslné pěstování plodin pro potraviny nebo jiné účely.
  • Hybrid: Rostlina nebo zvíře vzniklé křížením dvou různých druhů nebo odrůd.
  • Lingvistika: Vědecké studium jazyků.
  • Diverzita: Různorodost různých typů nebo forem v rámci druhu nebo skupiny.
  • Udržitelnost: Schopnost udržovat zdravé a produktivní životní prostředí, aniž by se vyčerpávaly přírodní zdroje.
  • Vyhynutí: Úplné vymizení druhu ze Země.
0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Divoká zvěř a příroda

Objeveno nejstarší vyobrazení sokolnictví ve Skandinávii

by Petr
written by Petr

Nejstarší vyobrazení sokolnictví ve Skandinávii objeveno

V průlomovém objevu odkryli archeologové v Norsku středověkou řezbu, která může být nejstarším vyobrazením sokolnictví ve Skandinávii. 800 let stará figurka vyřezaná ze zvířecí kosti zobrazuje korunovanou osobu držící na pravé ruce sokola.

Objev a význam

Artefakt byl objeven na nalezišti v Gamle Oslo, historické čtvrti hlavního města Norska. Řezba, pravděpodobně vyrobená z paroží, je dlouhá téměř osm centimetrů a v dolní části dutá, což naznačuje, že mohla být rukojetí nože nebo nástroje.

Na základě oděvu a účesu postavy vědci datují řezbu do období kolem 13. století. Přítomnost koruny naznačuje, že řezba mohla být vymodelována podle královské osoby, možná krále Haakona IV.

Sokolnictví ve středověké Evropě

Sokolnictví, praxe používání vycvičených dravců k lovu zvěře, bylo oblíbeným sportem mezi šlechtou a zámožnými ve středověké Evropě. Sokoli byli vysoce cenění a drazí na výcvik, přičemž jediný nevycvičený norský sokol stál ve 13. století tolik co 4 až 6 krav nebo 1 až 2 koně.

Norští králové byli v sokolnictví obzvláště aktivní a využívali ho jako diplomatický nástroj k budování spojenectví s dalšími evropskými dvory. Král Haakon IV., který vládl v letech 1217 až 1263, byl známý svou vášní pro sokolnictví a často daroval sokoly jako dary.

Analýza řezby

Korunovaná postava vyobrazená na řezbě nosí sokola sedícího na své pravé ruce. Hlava ptáka je skloněna dolů k levé ruce sokolníka, o které se odborníci domnívají, že může držet potravu. Sokolí oko je vyvrtaný otvor, zatímco jeho peří je znázorněno vyrytým mřížkovým vzorem.

Oděv a účes řezby naznačují, že by mohla zobrazovat ženskou postavu, protože vdané ženy ve 13. století nosily vlasy nebo pokrývku hlavy v podobném stylu. Je však obtížné určit pohlaví postavy jednoznačně, protože sokolnictví ve středověku provozovali jak muži, tak ženy.

Historický kontext

Řezba poskytuje cenné poznatky o kulturním významu sokolnictví ve středověkém Norsku. Přítomnost korunované postavy a pozornost věnovaná detailům v zobrazení řezby naznačují, že sokolnictví bylo vysoce ceněno norskou elitou.

Archeologové se domnívají, že řezba byla pravděpodobně vyrobena v dílně v Oslu a patří k nejdůležitějším artefaktům nalezeným ve městě v posledních letech. Podobné rukojeti nožů se sokoly byly nalezeny v Oslu a dalších částech severní Evropy, ale nově objevená řezba je považována za starší.

Odkaz sokolnictví

Sokolnictví zůstalo mezi norskými králi populární až do konce 14. století. K chytání a výcviku dravců pro královský dvůr byli zaměstnáni profesionální sokolníci.

Praxe sokolnictví v Norsku po středověku upadla, ale v některých částech světa zůstává ceněnou tradicí. Objev středověké řezby v Oslu slouží jako připomínka trvalého odkazu sokolnictví v norské historii.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Antropologie

Guy Gugliotta o velké lidské migraci: Překvapivá odhalení a nevyřešené hádanky

by Petr
written by Petr

Guy Gugliotta o „Velké lidské migraci“

Guy Gugliotta je nezávislý vědecký spisovatel, který psal pro prestižní publikace jako Washington Post, New York Times, National Geographic, Wired a Discover. Je také pravidelným přispěvatelem do Smithsonian, pro který napsal „Velkou lidskou migraci“.

Lidská evoluce a analýza DNA

Gugliotta píše o lidské evoluci téměř deset let a stal se svědkem rychlého pokroku v této oblasti, do značné míry díky revolučnímu dopadu analýzy DNA.

„Tento příběh byla skvělá příležitost pokusit se dát všechno dohromady,“ říká Gugliotta. „Archeologické záznamy, lidské fosilní ostatky a analýza DNA nabízejí dostatek informací, abychom načrtli mnohem podrobnější obrázek, než jsem si představoval.“

Výzkum a zpravodajství o „Velké lidské migraci“

Aby mohl prozkoumat a podat zprávu o „Velké lidské migraci“, ponořil se Gugliotta do vědeckých prací, studoval analýzy DNA a hledal reprezentativní místa, která by mohla příběh ilustrovat. Jeskyně Blombos v Jižní Africe, s jejím mimořádným objevem dokumentujícím moderní lidské chování, se stala ústředním bodem jeho výzkumu.

Překvapení a volné konce

Gugliotta byl překvapen množstvím informací dostupných z archeologických, fosilních a důkazů DNA. Nicméně identifikoval také některé neobvyklé volné konce.

„Jsem skeptický k interpretaci uvedené v příběhu z Kafzehu,“ říká. „A myslím, že Džválapuram v Indii by mohl být mnohem důležitějším místem, než se zdá.“

Nezodpovězené otázky

Gugliotta zdůrazňuje několik zásadních otázek, které zůstávají nezodpovězeny:

  • Jsou hobiti patologičtí Homo Sapiens, nebo samostatný druh?
  • Co se stalo s neandertálci: byli vyhlazeni, vymřeli, nebo byli asimilováni svými moderními následovníky?
  • Proč existuje tak málo moderních lidských ostatků z období mezi 20 000 a 150 000 lety?
  • Proč neexistují v Evropě žádné moderní lidské ostatky spojené s moderními lidskými artefakty z doby před 20 000 lety?
  • Kdy a jak se moderní lidé usadili v Novém světě?

Raná lidská migrace do Ameriky

Gugliotta pojednává o důkazech rané lidské migrace do Ameriky, včetně autenticity lokality Monte Verde v Chile, která se datuje 14 000 let zpět. Zmiňuje se také o možnosti, že lidská přítomnost v Americe může sahat ještě dále do minulosti.

Závěr

Gugliottův článek poskytuje komplexní přehled o současném stavu znalostí o lidské evoluci a migraci. Přestože mnoho otázek zůstává nezodpovězeno, pokroky v analýze DNA a dalších výzkumných metod vrhají nové světlo na naše chápání našeho původu a rozšíření.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Archeologie

Předvikingovské osídlení objeveno na Faerských ostrovech

by Petr
written by Petr

Prastaré ovčí výkaly odhalují předvikingovské osídlení na Faerských ostrovech

Příjezd Keltů

Faerské ostrovy, které se nacházejí mezi Norskem a Islandem v severním Atlantiku, byly kdysi považovány za poprvé osídlené Vikingy kolem roku 850 n. l. Nový výzkum však odhalil důkazy naznačující, že ostrovy byly osídleny o staletí dříve Kelty.

Analýza starých ovčích výkalů nalezených na dně jezera na ostrově Eysturoy odhalila přítomnost domestikovaných ovcí mezi lety 492 a 512 n. l. Tento objev spolu s absencí jakýchkoli známek života savců na ostrovech před pátým stoletím naznačuje, že ovce musely být přivezeny osadníky.

Důkazy z ohořelých ječmenných zrn

Dalším potvrzením předvikingovské přítomnosti na Faerských ostrovech je studie z roku 2013 o ohořelých ječmenných zrnech objevených pod podlahou vikingského dlouhého domu na ostrově Sandoy. Tato zrna byla datována do období 300 až 500 let před příchodem severských osadníků do regionu.

Další možné náznaky raného osídlení

Středověké texty naznačují, že irští mniši mohli dorazit na Faerské ostrovy na počátku šestého století. Kromě toho byly na ostrovech nalezeny nedatované keltské náhrobní kameny a místní názvy. Někteří odborníci také spekulovali, že „Ostrov blahoslavených“, místo navštívené svatým Brendanem mezi lety 512 a 530 n. l., se mohlo nacházet na Faerských ostrovech.

Důkazy DNA

Analýza DNA současných obyvatel Faerských ostrovů ukazuje, že jejich otcovské předky jsou převážně skandinávské, zatímco jejich mateřské DNA je převážně britské nebo irské. To by mohlo být známkou toho, že Vikingové přivezli na svých cestách neskandinávské ženy nebo že se nově příchozí smíchali s existující populací keltského původu.

Změny životního prostředí

Zavedení ovcí na Faerské ostrovy mělo významný dopad na místní životní prostředí. Analýza sedimentárních jader z jezera na Eysturoy ukazuje, že dřeviny jako vrba, jalovec a bříza v době příchodu ovcí vymizely. Tyto rostliny byly nahrazeny travnatou vegetací vhodnou pro pastvu.

Důsledky pro budoucí výzkum

Objev předvikingovského osídlení na Faerských ostrovech otevírá nové možnosti výzkumu. Archeolog Kevin Edwards z University of Aberdeen navrhuje, že budoucí studie by se mohly zaměřit na identifikaci původu keltských osadníků a zkoumání jejich interakcí s Vikingy, kteří přišli později.

Role dálkové plavby

Příjezd Keltů na Faerské ostrovy dokládá význam dálkové plavby při průzkumu a osídlování nových zemí. Vikingové, navzdory své pověsti zkušených námořníků, přijali dálkovou plavbu až v letech 750 až 820 n. l., tedy později než někteří jiní Evropané.

Závěr

Důkazy předložené v tomto článku silně naznačují, že Faerské ostrovy byly osídleny Kelty staletí před příchodem Vikingů. Tento objev poskytuje fascinující pohled do složité historie lidského osídlení v severním Atlantiku a vyvolává důležité otázky o interakcích mezi různými kulturami v tomto odlehlém regionu.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Newer Posts
Older Posts