Home Tags Posts tagged with "Archaelogie"
Tag:

Archaelogie

Archeologie

Planina džbánů: Archeologická záhada v Laosu

by Petr
written by Petr

Planina džbánů: Archeologická záhada v Laosu

V zelených kopcích a údolích severovýchodního Laosu leží jedno z nejzáhadnějších archeologických nalezišť na světě: Planina džbánů. Tato úchvatná krajina je posetá tisíci obrovských kamenných džbánů, z nichž každý je vysoký až 10 stop a váží několik tun. Jejich stáří se odhaduje na neuvěřitelných 2 000 let, ale jejich účel a původ zůstávají zahaleny tajemstvím.

Bomby z vietnamské války: Trvalá hrozba

Planina džbánů byla dlouho nepřístupná kvůli přítomnosti nevybuchlých bomb z vietnamské války. Tyto pozůstatky války představují značnou hrozbu jak pro místní farmáře, tak pro archeology, kteří se snaží místo prozkoumat. Laoská vláda a UNESCO neúnavně pracují na odstranění bomb, ale proces je pomalý a pečlivý.

Technologie dronů: Nová perspektiva

S příchodem technologie dronů mohou archeologové a zvědaví civilisté nyní získat podrobnější pohled na Planinu džbánů, aniž by riskovali svou bezpečnost. Záběry z dronů odhalily shluky těchto obřích kamenných džbánů roztroušených po kopcích a údolích poblíž města Phonsavan. Rozsah džbánů se stává zřejmým, když vedle nich stojí lidé pro srovnání.

Prozkoumávání džbánů mimo vyšlapané cesty

Na záběrech z dronů jsou vidět cesty vyčištěné od bomb, které se vinou podél kráterů a zákopů zanechaných po předchozích výbuších. Dron však také umožňuje vědcům odvážit se za tyto vyčištěné cesty a prozkoumat oblasti, které jsou stále poseté výbušninami. To poskytlo cenné poznatky o distribuci džbánů a jejich potenciálním účelu.

Odhalení tajemství: Řezby a lidské ostatky

Většina džbánů je prostá ozdob, ale některé mají složité řezby zobrazující lidské a zvířecí postavy. Tyto řezby naznačují, že džbány mohly mít kulturní nebo náboženský význam. Objev lidských ostatků a pohřebních předmětů uvnitř některých džbánů navíc vedl k teorii, že byly používány při pohřebních obřadech nebo ke skladování rozkládajících se těl.

Uznání UNESCO: Krok k zachování

UNESCO si uvědomuje kulturní a historický význam Planiny džbánů a klasifikovalo ji jako „významné, ale ohrožené“ místo. Bylo předběžně zařazeno na seznam světového dědictví, dokud nebudou odstraněny další bomby. Toto označení pomůže zvýšit povědomí o místě a jeho potřebě ochrany.

Planina džbánů: Okno do minulosti

Planina džbánů nadále fascinuje archeology a historiky. Záhadný účel džbánů a jedinečná historie místa z něj činí fascinující předmět výzkumu. Jakmile bude vyčištěno více bomb a objeví se nové technologie, můžeme jednoho dne odhalit tajemství této starověké civilizace a jejích záhadných kamenných džbánů.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Archeozoologie

Otisk kočičí tlapičky na římské střešní tašce nabízí pohled do minulosti

by Rosa
written by Rosa

Objev kočičí tlapičky na 2000 let staré římské střešní tašce

Objev a význam

Během výkopov na dálnici v Lincolnshire ve Velké Británii narazili archeologové na pozoruhodný nález: 2000 let starou římskou střešní tašku s otiskem kočičí tlapičky. Tento objev poskytuje slibné důkazy o přítomnosti koček v římské Británii a osvětluje jejich vztah k lidem.

Podrobnosti o výzkumu

Nález učinili výzkumníci ze společnosti Network Archaeology, kteří prováděli výkopy na trase obchvatu Lincoln Eastern Bypass. Střešní taška byla vyrobena z červené hlíny a byla vystavena na slunci, aby uschla, když na ni neúmyslně šlápla kočka a zanechala svou stopu.

Stopy zvířat na římských taškách

Otisk kočičí tlapičky není ojedinělým objevem. Na stejném místě archeologové našli také střešní tašky se stopami jeleních kopyt a psích tlapek. Tyto stopy zvířat naznačují, že budovy byly pravděpodobně součástí komplexu vlastněného bohatými Římany, kteří mohli mít kočky k lovu hlodavců a dalších škůdců.

Důkazy o domestikaci

Přítomnost otisků kočičích tlapek na římských střešních taškách vyvolává otázku, zda byly tyto kočky domestikované, nebo divoké. Přestože je známo, že Římané chovali kočky jako domácí mazlíčky, je také možné, že otisk mohl pocházet od původního druhu divoké kočky, která zkoumala schnoucí tašky.

Historický kontext

Není to poprvé, co britská kočka zanechala stopy v historii. V roce 2015 byla nalezena sada otisků kočičích tlapek na římské střešní tašce datované do období kolem roku 100 n. l. během výkopů v Gloucesteru. Otisky kočičích tlapek jsou na římských taškách poměrně vzácné, což činí tento objev obzvláště významným.

Kočky ve středověkých rukopisech

Kočky daly o sobě vědět také v dalších historických dokumentech. V roce 2013 objevil jeden výzkumník ve středověkém rukopisu v Chorvatsku otisky tlapek, které zanechala kočka, která po dokumentu chodila. Tyto otisky tlapek poskytují další důkazy o dlouhém a provázaném vztahu mezi kočkami a lidmi.

Archeologický význam

Otisk kočičí tlapičky na římské střešní tašce je jen jedním z desítek tisíc nálezů, které byly učiněny během výkopů na trase dálnice Lincolnshire Eastern Bypass. Mezi další objevy patří pazourky od lovců a sběračů, šípy a sekery od neolitických lovců a pohřby z doby bronzové obsahující lidský popel.

Římská vila a hroby

Výkopy z římské éry také odhalily důkazy o velké římské vile, včetně kamenných studní a rybníka s rybami. Bylo nalezeno také několik římských hrobů, které poskytují poznatky o životě a zvycích lidí, kteří žili v této oblasti v římském období.

Středověké a předmoderní nálezy

Kromě římských pozůstatků odhalily výkopy také středověkou sladovnu a předmoderní statek spolu s desítkami dalších nálezů. Tyto objevy poskytují komplexní obraz historie lidského osídlení v tomto regionu od prehistorických dob až po současnost.

Závěr

Objev otisku kočičí tlapičky na římské střešní tašce je fascinujícím nahlédnutím do minulosti. Zdůrazňuje trvalou přítomnost koček v lidské společnosti a důležitost archeologického výzkumu při odhalování bohaté tapisérie naší historie.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Archeologie

Ötziho tetování: tajemství odhaleno

by Petr
written by Petr

Ötziho tetovanie: Odhalené tajemství

Ötzi, 5300 let stará mumie nalezená v tyrolských Alpách, zaujala vědce svými četnými tetováními. Tato složitá označení nalezená na jeho bedrech, lýtkách a levém zápěstí mátlají antropology po celá desetiletí.

Metody tetování

Zpočátku vědci předpokládali, že Ötziho tetování vznikla tak, že se do jeho kůže udělaly malé řezy a do nich se vetřel pigment. Nedávná studie provedená ve spolupráci s profesionálními tatéry však naznačuje něco jiného.

Vědci použili různé nástroje a techniky k vytvoření replik Ötziho tetování na lidské kůži. Zjistili, že ruční tetování pomocí ostrého kusu kosti nebo mědi přineslo výsledky, které se velmi podobaly starým značkám. Tato metoda zahrnovala propíchnutí kůže drobnými otvory a vytvoření malých ran s charakteristickými rysy.

Důkazy z Ötziho ostatků

Na podporu této teorie byla mezi Ötziho věcmi nalezena ostře zašpičatělá kost. Vědci spekulují, že tato kost mohla být použita jako nástroj k tetování. Budoucí studie by mohly kost analyzovat, zda na ní nejsou stopy pigmentu nebo opotřebení odpovídající tetování.

Účel a význam

Účel Ötziho tetování zůstává nejistý. Některé teorie naznačují, že mohly sloužit jako ozdoba nebo jako kreativní vyjádření, protože se nacházely na místech, která by byla většinou zakryta oblečením.

Jiní navrhují, že tetování měla léčebné účinky. Ötzi trpěl různými neduhy, včetně žlučových kamenů, parazitů a onemocnění dásní. Tetování vytvořená na „namáhaných částech“ těla mohla poskytnout úlevu od bolesti nebo léčbu podobnou akupunktuře.

Kulturní souvislosti

Kulturní význam Ötziho tetování je také předmětem debaty. Mohly symbolizovat status, příslušnost ke skupině nebo osobní zážitky. Skutečnost, že existuje více teorií, naznačuje, že tetování mohla sloužit více účelům současně.

Probíhající výzkum

Vědci nadále zkoumají tajemství Ötziho tetování. Analýzou značek, jejich porovnáním s jinými prehistorickými tetováními a zvážením kulturního kontextu té doby doufají, že získají hlubší pochopení významu a symboliky těchto starověkých tělesných úprav.

Long-Tail Keywords:

  • Jak Ötzi ledový muž přišel k tetování na zádech?
  • Jaký je význam Ötziho ledového muže tetování?
  • Jak byla Ötziho ledového muže tetování vyrobena?
  • Jaké nástroje byly použity k vytvoření Ötziho ledového muže tetování?
  • Byla Ötziho ledového muže tetování určena k ozdobě nebo k léčebným účelům?
  • Jaký je možný kulturní význam Ötziho ledového muže tetování?
0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Archeologie

V Polsku objevena pečeť papežské buly ze středověku

by Rosa
written by Rosa

Objevena pečeť papežské buly ze středověku v Polsku

Nález fragmentu papežské buly

V Polsku byl učiněn významný archeologický objev, když byl vykopán fragment rytiny olověné pečeti z papežské buly ze 14. století. Artefakt našel Jacek Ukowski, hledač kovů, poblíž polské vesnice Wysoka Kamieńska. Tento objev je již třetím nalezeným fragmentem papežské buly v tomto regionu.

Význam papežských bul

Papežské buly byly oficiální sdělení vydávaná hlavou římskokatolické církve, tradičně zapečetěná kovovou pečetí. Používaly se k předávání důležitých zpráv, jako byly svatořečení nebo dogmatická prohlášení. Pojem „papežská bula“ je odvozen z latinského slova „bulla“, které znamená „pečeť“.

Charakteristika fragmentu

Fragment je malý kousek olova s vyrytými římskými číslicemi a písmeny na svém povrchu. Vědci se domnívají, že by mohlo jít o část větší papežské buly, která byla vydána v letech 1303 až 1352. Nápis na fragmentu je poškozený, což ztěžuje přesnou identifikaci konkrétního papeže, který ji vydal.

Možný původ

Na základě stylu písmen a ikonografie navrhli vědci, že by artefakt mohl být spojen s jedním ze čtyř papežů, kteří vládli v první polovině 14. století: Benediktem XI., Klementem V., Benediktem XII. nebo Klementem VI. Pro potvrzení jeho přesného původu je však třeba provést další výzkum.

Předchozí objevy

Před tímto objevem byly v téže polské provincii nalezeny další dva fragmenty papežských bul. Prvním byla kompletní pečeť pocházející z období papeže Benedikta XII. (1334–1342). Druhým byl fragment, který mohl být vytvořen v době papeže Inocence VIII. (1484–1492). Všechny tři fragmenty jsou nyní uloženy v Muzeu dějin země Kamień.

Význam objevu

Podle Grzegorze Kurky, ředitele muzea, bylo v Polsku objeveno pouze asi tucet papežských bul, což z nich činí vzácné a cenné artefakty. Objev tohoto třetího fragmentu rozšiřuje sbírku muzea a poskytuje vědcům další poznatky o historii papežství a šíření papežské autority ve středověkém Polsku.

Nevyřešená tajemství

Přes objev fragmentu zůstává mnoho otázek ohledně jeho původu nezodpovězeno. Vědci si stále nejsou jisti, jak se bula dostala na místo, kde byla nalezena. Domnívají se, že mohla být převezena se zeminou z jiné oblasti nebo ztracena při stavbě nového povrchu silnice. Přesný původ artefaktu tak pravděpodobně zůstane záhadou.

Závěr

Objev fragmentu papežské buly v Polsku svědčí o bohaté historii katolické církve a trvalém odkazu jejích vůdců. Artefakt poskytuje cenné poznatky o praktikách a metodách komunikace papežství ve středověkém období. Přestože některá tajemství obklopující jeho původ nemusí být nikdy zcela vyřešena, fragment zůstává důležitou součástí polského kulturního dědictví.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Antropologie a archeologie

Jižní cesta ven z Afriky: Důkazy a kontroverze

by Rosa
written by Rosa

Jižní cesta ven z Afriky: Důkazy a kontroverze

Exodu moderních lidí z Afriky

Moderní lidé se vyvinuli v Africe asi před 200 000 lety. Nakonec se rozšířili, aby osídlili zbytek světa. Nejjednodušší cesta ven z Afriky vede pravděpodobně severním Egyptem, přes Sinajský poloostrov a do dnešního Izraele a Jordánska. Nicméně nedávný výzkum naznačuje, že mohla být průchodná i alternativní cesta, známá jako jižní trasa.

Hypotéza jižní trasy

Hypotéza jižní trasy předpokládá, že lidé opustili Afriku z Afrického rohu, překročili Rudé moře a vstoupili do jižní Arábie. Genetické a archeologické důkazy naznačují, že tato trasa byla potenciální alternativou k severní cestě. Lidé mohli dorazit do Asie mezi 80 000 a 60 000 lety a nakonec o desítky tisíc let později do Evropy.

Archeologické důkazy

V roce 2023 objevili výzkumníci kamenné nástroje ve Spojených arabských emirátech na archeologickém nalezišti zvaném Džebel Fájá, pouhých 35 mil od Perského zálivu. Tyto nástroje, včetně ručních seker a škrabátek, byly datovány do doby před 125 000 lety. Tento nález naznačuje, že časní lidé byli přítomni v jihovýchodní Arábii mnohem dříve, než se dříve myslelo. Není však jasné, zda tito jedinci cestovali dále nebo zůstali v této oblasti.

Geologické důkazy

Geologové také přispěli k pochopení jižní trasy. Arábie, nyní rozsáhlá poušť, zažila v průběhu historie střídavé cykly pouště a travnatých porostů. Studium starověkého prostředí umožnilo geologům identifikovat „okna příležitostí“, kdy se mohli lidé šířit do Arábie, když byla pohostinnou savanou.

Nánosy v jihozápadní Saudské Arábii naznačují přítomnost mělkých sladkovodních jezer v této oblasti před 80 000, 100 000 a 125 000 lety, což naznačuje vlhčí klima. Tyto příznivé podmínky by podpořily šíření lidí podél jižní trasy do Asie.

Přechod Rudého moře

Rudé moře představuje pro lidskou migraci z Afriky do Arábie významnou překážku. Nicméně stejně jako podnebí Arábie, ani Rudé moře nezůstalo statické. Jeho hladina moře kolísala v průběhu času v důsledku tání a tvorby ledovcových příkrovů a tektonické aktivity.

Studie starověkých záznamů o hladině moře a topografie mořského dna ukazují, že v posledních 400 000 letech nikdy neexistoval žádný pevninský most spojující Afriku a jižní Arábii. Nicméně v posledních 150 000 letech byla období, kdy šířka kanálu oddělujícího obě pevniny byla menší než 2,5 míle.

S tak úzkými přechody by lidé nepotřebovali sofistikované lodě ani námořní technologii. Postačily by jednoduché vory. Navíc tato příznivá období souvisejí s obdobími příznivých environmentálních podmínek v Arábii.

Zbývající otázky a budoucí výzkum

Abychom mohli jižní trasu považovat za dobře zavedenou migrační trasu moderních lidí, je nutný další výzkum. Cenné poznatky by přinesly další objevy fosilií a kamenných nástrojů. Archeologický výzkum v regionu z tohoto období je však kvůli problémům s terénními pracemi omezený.

Navzdory těmto výzvám může sbíhající se důkazy pro jižní trasu přimět více archeologů a paleoantropologů k průzkumu jižní Arábie ve stopách našich dávných předků.

Význam jižní trasy

Jižní cesta ven z Afriky představuje alternativní cestu pro lidskou migraci z tohoto kontinentu. Její průchodnost naznačuje, že se časní lidé možná přizpůsobili různým prostředím a využívali různé strategie šíření, aby osídlili svět.

Pochopení jižní trasy také vrhá světlo na složitost vzorců lidské migrace a výzvy, kterým naši předci čelili, když se vydávali na nová území.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Historie a kultura

Poklad zlatých mincí v hodnotě 10 milionů dolarů objeven na kalifornské zahradě

by Kim
written by Kim

Pokladnice: Poklad zlatých mincí objeven na kalifornském dvorku

Při pozoruhodném objevu, který by mohl závidět kdejaký nadšenec do historie či hledač pokladů, narazil jeden šťastný pár z Kalifornie na zakopanou pokladnici přímo na svém dvorku.

Šťastný nález

Když neznámý pár venčil svého psího miláčka, všimli si rezavé plechovky vyčnívající ze země. Zvědavost jim nedala a opatrně ji otevřeli, čímž odhalili třpytivou sbírku zlatých dvacetidolarových mincí pocházejících z poloviny až konce 19. století. Odborníci odhadují, že by tento výjimečný poklad mohl v aukci vynést ohromujících 10 milionů dolarů.

Poklady historie

Zatímco takové objevy jsou běžnější na Britských ostrovech, kde byly vykopány poklady pocházející až z doby bronzové, jsou ve Spojených státech mimořádně vzácné. Tyto zakopané zásoby mincí a artefaktů byly historicky často ukrývány v dobách konfliktů nebo nestability.

Americké objevy

Přestože se poklady starých mincí občas objevily v bankovních trezorech, jejich přítomnost na takových místech není nijak překvapivá. Nicméně několik pozoruhodných objevů bylo učiněno v domech zesnulých osob. Poklad MidWest Mega Hoard, čítající téměř 1,75 milionu mincí, a poklad Redfield Hoard, sestávající ze stovek tisíc stříbrných dolarů, byly oba nalezeny ukryté ve zdech domů. Je pozoruhodné, že majitelé pokladu Redfield Hoard vynaložili velké úsilí na vybudování falešné zdi, aby ochránili svůj tajný poklad.

Zakopaný majetek George Bouviera

Také George Bouvier, bohatý obyvatel Montany, používal netradiční metody k ukrytí svého značného jmění. Kromě toho, že ukrýval poklad ve zdech svého domu, důmyslně zakopával jeho části v plechovkách od kávy pod svým domem.

Dobré úmysly

Šťastný kalifornský pár hodlá zlikvidovat většinu svého nově nabytého bohatství a velkoryse věnovat výtěžek charitativním účelům. Také plánují použít část prostředků na zachování svého domova a pozemku, kde byl tento pozoruhodný poklad objeven, čímž zajistí jeho odkaz pro budoucí generace.

Poklad mincí z doby železné

Poklad mincí z doby železné objevený v Kalifornii vykazuje pozoruhodné podobnosti s jinými poklady vykopanými na Britských ostrovech. Tyto sbírky často obsahují mince a artefakty pocházející z doby železné, období přibližně od roku 1200 př. n. l. do roku 500 př. n. l.

Poklady z doby bronzové

Také poklady z doby bronzové, pocházející přibližně z období 3000 př. n. l. až 1200 př. n. l., byly objeveny na Britských ostrovech. Tyto poklady obvykle sestávají z bronzových artefaktů, jako jsou zbraně, nástroje a ozdoby, které byly často zakopávány pro bezpečné uchování v dobách válek nebo nepokojů.

Zakopané mince ve zdech domů

Objev pokladů mincí ve zdech domů svědčí o tom, jak daleko lidé zašli, aby utajili své cennosti v průběhu historie. Ať už ze strachu z krádeže, invaze či jiných hrozeb, tyto skryté poklady nabízejí nahlédnutí do životů a obav našich předků.

Plechovky od kávy jako pokladnice

To, že George Bouvier používal plechovky od kávy jako úkryty pro svůj majetek, nám připomíná, že i ty nejvšednější předměty mohou ukrývat mimořádná tajemství. Jeho netradiční metody podtrhují důvtip a vynalézavost těch, kteří se snaží ochránit své bohatství.

Štědrost kalifornského páru

Rozhodnutí kalifornského páru věnovat značnou část svého nově nabytého bohatství charitativním účelům svědčí o jejich soucitu a štědrosti. Jejich filantropický čin bude nepochybně mít pozitivní dopad na jejich komunitu i mimo ni.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Archeologie

1,4 milionu let stará kostěná ruční sekera objevená v Etiopii odhaluje pokročilé schopnosti předků

by Petr
written by Petr

Objev 1,4 milionu let staré kostěné sekery v Etiopii

Objev vzácného nástroje

Archeologové v Etiopii objevili 1,4 milionu let starou kostěnou sekeru, pozoruhodný nález, který vrhá světlo na sofistikované schopnosti výroby nástrojů našich dávných předků, Homo erectus. Sekera byla vykopána na archeologickém nalezišti Konso v jižní Etiopii a je jednou ze dvou známých kostěných seker vyrobených před více než milionem let.

Výjimečné řemeslné zpracování

Pět palců dlouhý nástroj je vyroben z stehenní kosti hrocha a vykazuje výjimečné řemeslné zpracování. Tvůrce pečlivě odštípl kostěné úlomky, aby vytvořil broušenou hranu, což dokládá vysokou úroveň dovedností a přesnosti. Tato pokročilá technika, známá jako acheulská metoda, se dříve předpokládalo, že se objevila o půl milionu let později.

Rozšíření sady nástrojů Homo erectus

Objev této kostěné sekery rozšiřuje naše chápání schopností Homo erectus vyrábět nástroje. Dříve se věřilo, že používali především kamenné nástroje. Tento nález však naznačuje, že byli také zruční v práci s kostmi, což dále zlepšilo jejich schopnosti přežít.

Zaujímavé využití kosti

Volba kosti jako materiálu pro tuto sekeru je obzvláště zajímavá. Kosti se zpracovávají obtížněji než kámen, což vyžaduje jinou sadu technik. Výzkumníci spekulují, že používání kostí mohlo být způsobeno nedostatkem vhodné horniny v této oblasti nebo kulturními či symbolickými důvody.

Poznatky o chování Homo erectus

Tento vzácný nález poskytuje cenné poznatky o chování Homo erectus. Naznačuje, že byli schopni vyrábět složité nástroje a měli všestrannou sadu dovedností, která zahrnovala práci s kamenem i kostmi. Sekera také naznačuje možnost rituálního nebo symbolického použití kostěných nástrojů.

Porovnání s jinými kostěnými sekerami

Jediná další známá kostěná sekera datovaná do doby před více než milionem let byla nalezena v tanzanské rokli Olduvai. Tento nástroj, vyrobený ze sloní kosti, je méně propracovaně vyrobený než sekera nalezená v Konsu. Toto srovnání zdůrazňuje regionální rozdíly v technikách výroby nástrojů mezi populacemi Homo erectus.

Důsledky pro lidskou evoluci

Objev této 1,4 milionu let staré kostěné sekery je významným příspěvkem k našemu chápání lidské evoluce. Poskytuje důkaz o sofistikovaných schopnostech Homo erectus vyrábět nástroje a zpochybňuje dřívější předpoklady o jejich technologickém vývoji. Tento nález také zdůrazňuje význam kostěných nástrojů v kulturním a behaviorálním repertoáru našich dávných předků.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Nekategorizované

Tajemný výkop v Jeruzalémě: Pátrání po Arše úmluvy

by Petr
written by Petr

Tajný výkop v Jeruzalémě: Podivuhodná výprava za Archou úmluvy

Bizarní archeologické dobrodružství

V análech archeologie vyčnívá tým vedený britským aristokratem Montaguem Brownlowem Parkerem jako nejpodivuhodnější. Roku 1909 byl sestaven, aby v Jeruzalémě hledal legendární Archu úmluvy. Tým sestával ze švýcarského spiritisty, finského básníka, anglického mistra kriketu a vousatého Švéda, který kdysi řídil parník na řece Kongo.

Lákadlo Archy

Archa úmluvy podle biblické tradice byla posvátná truhla obsahující Desatero přikázání. Věřilo se, že má obrovskou duchovní sílu, schopnou rozdělit řeku Jordán a zbořit hradby Jericha. Říká se, že ji do Jeruzaléma přivezl král David a byla uložena ve Svatyni svatých v Šalomounově chrámu.

Skrytý kód a tajná dohoda

Valter Juvelius, neznámý skandinávský učenec, tvrdil, že rozluštil tajný biblický kód, který odhalil umístění Archy v jeruzalémském tunelu. Vyzbrojen touto informací Parker získal od Osmanské říše povolení k vykopávkám výměnou za úplatek ve výši 500 liber a tajnou dohodu o rozdělení poloviny kořisti.

Kopání pod Haram aš-Šaríf

Vykopávky, prováděné těsně za hradbami Starého Města, byly největší v historii Jeruzaléma. Téměř 200 dělníků vyhloubilo pod skalnatým hřebenem čtyři a půl stopy vysoké chodby, ve kterých objevili četné starověké tunely, ale žádné stopy po Arce.

Frustace a zpoždění

Když se počasí ochladilo a zvlhlo, dělníci zahájili stávku. Juvelius, rozčarovaný pátráním, se vydal domů. Osmanské úřady začaly být netrpělivé kvůli zpožděním, což Parkera přimělo vymyslet nerozvážný plán.

Vniknutí na posvátné území

Parker podplatil muslimského šejka, který měl na starosti Haram aš-Šaríf, a se svými muži tajně vstoupil na uctívaný areál pod Skalním dómem. Devět nocí se pokoušeli rozbít skálu, ale marně.

Noc hanby

Desátou noc dělníky objevil nespavý obyvatel nebo hlídač, který spustil poplach. Rozzuření muslimští obyvatelé Jeruzaléma zaplnili ulice a vyjádřili rozhořčení nad vniknutím na své posvátné místo. Parker a jeho přátelé se báli o život a uprchli.

Mezinárodní skandál

Zpráva o incidentu se rozšířila jako požár a vyvolala mezinárodní skandál. Kolují fámy, že cizinci odnesli Archu nebo jiné neocenitelné relikvie. Osmanský parlament uspořádal kontroverzní mimořádné zasedání, na kterém arabští poslanci obvinili istanbulskou vládu z korupce.

Dědictví nedůvěry

Neúspěšný lov pokladů měl dalekosáhlé důsledky. Zasel nedůvěru mezi palestinskými muslimy vůči archeologům a položil základy palestinského nacionalismu. Skalní dóm se stal ústředním symbolem rostoucího palestinského odporu vůči židovské imigraci a britské okupaci.

Parkerovo zmizení

Parker se vrátil do Británie, aniž by pochopil závažnost svých činů. V roce 1911 podnikl druhý pokus o vykopávky, ale válka mu v tom zabránila. Už nikdy se do Jeruzaléma nevrátil a upadl v zapomnění. Zemřel jako svobodný v roce 1962.

Historický význam

Tajný výkop v Jeruzalémě zůstává trvalou připomínkou archeologické pošetilosti a mezinárodních intrik. Podtrhuje kulturní a náboženské citlivosti v souvislosti s Jeruzalémem, důležitost respektování posvátných míst a trvalý dopad historických událostí na moderní konflikty.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Nekategorizované

Středověký Caernarfon: Odhalená tajemství městských hradeb, každodenního života a historického významu

by Petr
written by Petr

Středověký Caernarfon: Odhalení minulosti

Opevněné město Caernarfon

Caernarfon, město v severním Walesu, sehrálo zásadní roli v bouřlivé historii mezi Anglií a Walesem. Koncem 13. století se anglický král Edward I. pustil do tažení s cílem dobýt Wales. Jako součást své strategie vybudoval řadu opevnění známých jako „železný kruh hradů“. Jeden z těchto hradů byl postaven v Caernarfonu a vedle něj Edward vybudoval opevněné městečko s pravoúhlou sítí ulic.

Městské hradby sloužily jako obranná bariéra a chránily obyvatele před velšskými povstáními a dalšími hrozbami. V průběhu času však byly hradby oslabeny útoky a požáry a ve 14. století byly nakonec zbořeny.

Archeologické objevy

V posledních letech archeologické vykopávky v Caernarfonu vrhly nové světlo na středověkou minulost města. Jeden z nejvýznamnějších objevů byl učiněn při průzkumu před výstavbou nového zdravotního střediska. Archeologové z C.R. Archaeology odkryli schodiště, které může představovat pozůstatky původní městské hradby vybudované za vlády Edwarda I.

Mezi další nálezy z průzkumu patří střepy středověké keramiky, včetně ucha zelené vinné konvice spojené s keramikou Saintonge, což je druh keramiky vyráběné v západní Francii od 13. století. Tento objev naznačuje, že Caernarfon měl během období vlády Eduarda I. mezinárodní obchodní vazby.

Dalším zajímavým nálezem byly pozůstatky toho, co vypadá jako dveře nebo krb. Pokud se jedná o dveře, mohlo by to představovat dříve neznámý vstup do městské brány Caernarfonu, budovy, která kontrolovala přístup do města. Pokud se jedná o krb, mohlo by to archeologům poskytnout vhled do každodenního života lidí, kteří žili v Caernarfonu během středověkého období.

Význam městských hradeb

Městské hradby Caernarfonu byly více než jen obrannou stavbou. Byly také symbolem Edwardovy I. autority a dominance Angličanů nad Velšany. Hradby obklopovaly prosperující komunitu s vlastním společenským a hospodářským životem.

Archeologové mají zájem dozvědět se více o každodenním životě lidí, kteří žili uvnitř městských hradeb. Doufají, že budoucí vykopávky odhalí další důkazy o jejich domovech, podnicích a dalších aspektech jejich každodenních rutin.

Historický kontext

Edwardovo I. dobytí Walesu bylo složitou a krvavou záležitostí. Velšští princové dlouhodobě odolávali anglické nadvládě, ale Edward byl odhodlán přivést Wales pod svou kontrolu. Po sérii tažení donutil Edward velšské prince k podrobení a nastolil anglickou vládu nad regionem.

Caernarfon sehrál klíčovou roli v Edwardově dobývání. Hrad a městské hradby byly symboly jeho moci a autority. Sloužily také jako základna pro anglické vojáky a správce, kteří pomáhali udržovat kontrolu nad velšským obyvatelstvem.

Odkaz Caernarfonu

Caernarfon zůstává dodnes živým městem s bohatou historií a hrdým dědictvím. Městské hradby jsou připomínkou středověké minulosti města a jeho úlohy v boji mezi Anglií a Walesem.

Archeologické vykopávky neustále odhalují nové poznatky o životě lidí, kteří žili v Caernarfonu během středověkého období. Tyto objevy nám pomáhají lépe porozumět historii Walesu a složitému vztahu mezi Anglií a Walesem.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Historie

Amatérský hledač pokladů našel vzácnou zlatou minci ze 14. století

by Zuzana
written by Zuzana

Amatérský lovec pokladů objevil vzácný zlatý minci z 14. století

Objev a význam

V říjnu 2019 učinil amatérský lovec pokladů Andy Carter senzační objev na bahnité farmářské polnosti v Norfolku v Anglii. Pomocí detektoru kovů odkryl malou zlatou minci, která se ukázala být vzácným leopardem florinem ze 14. století. Dnes jsou známy pouze čtyři takové mince.

Mince byla ražena v roce 1344 za vlády krále Edwarda III. a byla vydražena za ohromujících 140 000 liber (asi 185 000 dolarů). Je na ní vyobrazen korunovaný levhart s ocasem obtočeným mezi zadníma nohama a s královským praporem uvázaným kolem krku. Na druhé straně je velký, zdobený kříž posetý čtyřlístky.

Historický kontext

Leopardí florin byl součástí neúspěšného měnového experimentu Edwarda III. Poté, co Francie a Itálie začaly ve 13. století razit zlaté mince, snažil se Edward zavést zlatou měnu i v Anglii. Mince však byly drahé na ražbu, měly neobvyklé nominální hodnoty a byly nadhodnoceny ve vztahu ke stříbru.

V důsledku toho se mince příliš nepoužívaly a v srpnu 1344 byly staženy z oběhu. Leopardy používali téměř výhradně aristokraté a bohatí obchodníci, zatímco zbytek anglické veřejnosti se nadále spoléhal na stříbrné mince.

Hodnota a odkaz mince

V dnešní době by mince měla kupní sílu asi 2 000 liber (zhruba 2 670 dolarů). Je to cenný historický artefakt, který vrhá světlo na anglický měnový systém ve 14. století.

Portable Antiquities Scheme, který dokumentuje archeologické nálezy učiněné veřejností, sehrál roli při zaznamenávání objevu mince. Tato organizace pomáhá zachovat a sdílet archeologické dědictví národa.

Detektorování kovů a hledání pokladů

Detektorování kovů a hledání pokladů mohou být obohacující koníčky, které lidem umožňují zkoumat historii a odhalovat skryté poklady. Je však důležité dodržovat odpovědné postupy a hlásit všechny významné nálezy příslušným úřadům.

Tipy pro detektorování kovů

  • Prozkoumejte oblast, kterou plánujete prohledávat.
  • Získejte povolení od vlastníka pozemku.
  • Používejte kvalitní detektor kovů.
  • Kopejte opatrně a odpovědně.
  • Nahlaste všechny významné nálezy organizaci Portable Antiquities Scheme nebo jiným příslušným úřadům.

Závěr

Objev leoparího florinu ze 14. století Andym Carterem svědčí o vzrušení a nadšení, které hledání pokladů přináší. Je to také připomínka bohatého historického dědictví, které se nachází pod našima nohama. Dodržováním odpovědných postupů a spoluprací s odborníky mohou lovci pokladů sehrát cennou roli při zachování a sdílení archeologických pokladů národa.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Newer Posts
Older Posts