Vlčata si hrají na aport: Překvapivý objev
Domestikace vlků
Po tisíciletí se věří, že domestikace vlků v psy byl postupný proces vedený lidmi, kteří selektivně křížili vlky pro žádoucí vlastnosti, jako je krotkost a společenskost. Nový výzkum však naznačuje, že některé chování, které spojujeme s domestikovanými psy, jako je hra na aport, mohlo být u vlků přítomno ještě předtím, než byli domestikováni.
Vlčata a aport
Ve studii zveřejněné v časopise iScience zdokumentovali vědci poprvé vlčata hrající si na aport. Toto chování bylo pozorováno u tří ze 13 testovaných vlčat, což naznačuje, že náchylnost k aportu nemusí být výhradně produktem domestikace.
Autoři studie Christina Hansen Wheat a Hans Temrin, biologové ze Stockholmské univerzity, se domnívají, že tento objev zpochybňuje předpoklad, že veškeré psí chování je výsledkem lidského vlivu. „Myslím, že příliš často předpokládáme, že věci, které pozorujeme u psů, jsou zvláštní a jedinečné, aniž bychom to skutečně kdy dokázali,“ uvedla Elinor Karlssonová, genetička psů z Broad Institute, která nebyla do studie zapojena.
Socializace a hra
Vlčata ve studii byla odchována ve smečkách a od útlého věku byla socializována s lidmi. Tato socializace mohla sehrát roli v jejich ochotě komunikovat s výzkumníky a hrát si na aport.
„Vidíme, že vlci dokáží číst lidské sociální signály, pokud si to zvolí,“ řekla Hansen Wheat. „Je možné, že naši předkové toto hravé chování u vlků viděli a uvědomili si jeho potenciální hodnotu.“
Evoluce aportu
Vědci spekulují, že verze aportu vlčat se mohla selektivním šlechtěním vyvinout do cílevědomějšího chování pozorovaného u domestikovaných psů. V průběhu tisíců let mohli lidé upřednostňovat vlky, kteří s větší pravděpodobností pronásledovali a přinášeli předměty, což vedlo k rozvoji plnohodnotného aportního chování, které dnes vidíme u psů.
Implikace pro domestikaci
Objev vlčat hrajících si na aport naznačuje, že domestikace vlků mohla být složitější proces, než se dříve myslelo. Také vyvolává otázky ohledně role hry v evoluci vztahů mezi lidmi a zvířaty.
Evan MacLean, výzkumník kognitivních procesů psů na University of Arizona, se domnívá, že hravé chování vlčat mohlo být klíčovým faktorem v jejich domestikaci. „Pravděpodobně jsme viděli vlky dělat věci, ve kterých jsme viděli potenciální hodnotu,“ řekl MacLean. „Hravost mohla být jednou z těch věcí, které dělaly vlky atraktivní pro naše předky.“
Závěr
Objev, že vlčata si mohou hrát na aport, zpochybňuje naše chápání domestikace psů a zdůrazňuje význam hry v evoluci vztahů mezi lidmi a zvířaty. Je potřeba dalšího výzkumu, abychom prozkoumali roli socializace, genetiky a dalších faktorů ve vývoji aportního chování u vlků i psů.
