Home VědaZoologie Šeptající netopýři: Nejsou tak tichí, jak se zdá

Šeptající netopýři: Nejsou tak tichí, jak se zdá

by Petr

Šeptající netopýři: Nakonec vůbec ne tak tichý

Echolokace a decibely

Šeptající netopýři jsou navzdory svému jménu cokoliv jiného než tichá stvoření. Jejich echolokační zvuky, které používají k navigaci a detekci kořisti, mohou dosáhnout překvapivě vysokých hlasitostí. Nedávná studie publikovaná v odborném časopise Journal of Experimental Biology změřila echolokační zvuky dvou druhů šeptajících netopýrů: jamajského kaloňe (Artibeus jamaicensis) a velkonožky velkolisté (Macrophyllum macrophyllum).

Výsledky byly ohromující. Zvuky velkonožky velkolisté dosáhly maximální hlasitosti 105 decibelů, což je srovnatelné s hladinou hluku v newyorském metru. Jamajský kaloň však tuto hodnotu dokonce překonal, když jeho zvuky dosáhly úžasných 110 decibelů, což odpovídá předním řadám na rockovém koncertě.

Jamajský kaloň: Hlučný a s dlouhým dosahem

Výjimečná hlasitost jamajského kaloňe je způsobena jeho jedinečným způsobem života. Jako kaloň živící se ovocem musí při hledání stromů s ovocem překonávat velké vzdálenosti. Jeho hlasité a dlouhé echolokační zvuky mu pomáhají orientovat se v hustém lesním prostředí.

Velkonožka velkolistá: Lov hmyzu založený na ocasu

Naproti tomu velkonožka velkolistá má specializovanější loveckou strategii. K nabírání hmyzu z hladiny vody používá svůj ocas. Tato metoda lovu kořisti nevyžaduje stejné dalekonosné echolokační zvuky jako u jamajského kaloňe.

Rozdíly v životním stylu a echolokaci

Markantní rozdíl v hlasitosti echolokace mezi těmito dvěma druhy zdůrazňuje úzkou souvislost mezi životním stylem a echolokačními vlastnostmi netopýrů. Hlasité zvuky jamajského kaloňe jsou nezbytné pro jeho navigaci na velké vzdálenosti a schopnosti nacházet potravu. Tišší zvuky velkonožky velkolisté jsou naopak přizpůsobené její specializované technice lovu hmyzu.

Evoluční adaptace

Vývoj těchto kontrastních echolokačních strategií je důkazem pozoruhodné přizpůsobivosti netopýrů. V průběhu času přirozený výběr upřednostňoval různé echolokační vlastnosti u různých druhů, čímž optimalizoval jejich schopnost prospívat v příslušných ekologických nikách.

Implikace pro ochranu netopýrů

Pochopení vztahu mezi echolokací a životním stylem je zásadní pro ochranu netopýrů. Rozpoznáním jedinečných adaptací různých druhů netopýrů mohou ochránci přírody vyvinout cílené strategie na ochranu jejich stanovišť a zajištění jejich přežití.

Další poznatky

  • Decibelová stupnice je logaritmická, což znamená, že nárůst o 10 decibelů představuje zdvojnásobení intenzity zvuku.
  • Echolokace se nepoužívá pouze k navigaci, ale také k detekci kořisti.
  • Echolokační zvuky jamajského kaloňe jsou přibližně dvakrát hlasitější než zvuky velkonožky velkolisté.
  • Ocas velkonožky velkolisté je vysoce specializovanou adaptací pro chytání hmyzu z vody.
  • Vývoj strategií echolokace u netopýrů je řízen přirozeným výběrem a potřebou přizpůsobit se různým ekologickým nikám.

You may also like