Home Věda Zootechnika
Category:

Zootechnika

Zootechnika

Dog Aging Project: Pomozte svému psovi žít delší a zdravější život

by Rosa
written by Rosa

Dog Aging Project: Pomozte svému mazlíčkovi žít delší a zdravější život

Pochopení stárnutí psů

Psi jsou milovanými členy našich rodin a sledovat jejich stárnutí může být srdcervoucí. Co kdyby však existoval způsob, jak zpomalit proces stárnutí a pomoci našim čtyřnohým přátelům žít delší a zdravější život?

Právě to je cílem projektu Dog Aging Project na Washingtonské univerzitě. Projekt, který vede biolog Daniel Promislow, zkoumá biologické a environmentální faktory, které ovlivňují délku života psů.

Proč psi stárnou různě?

U většiny živočišných druhů žijí větší zvířata déle než menší. U psích plemen je to však naopak. Malá čivava se může dožít až 18 let, zatímco velký novofundlandský pes má průměrnou délku života pouhých 10 let.

Tento paradox vědce mate již léta. Promislow a jeho tým pracují na odhalení příčin tohoto neobvyklého vzorce stárnutí.

Dog Aging Project

Dog Aging Project je dlouhodobá studie, která zahrnuje testování léků, které by mohly potenciálně prodloužit délku života psů. Tým také provádí výzkum v následujících oblastech:

  • Pochopení genetických, environmentálních a behaviorálních faktorů, které ovlivňují stárnutí psů
  • Vývoj nových metod měření stárnutí psů
  • Identifikace environmentálních rizikových faktorů, které mohou ovlivnit délku života psů
  • Prozkoumání potenciálních výhod rapamycinu, sloučeniny, která prokazatelně zlepšuje kardiovaskulární zdraví u psů

Jak se zapojit

Promislow a jeho tým přijímají do své studie psy všech typů. Zajímají je psi všech věkových kategorií, plemen a velikostí. Pokud máte zájem o účast, můžete navštívit webové stránky projektu Dog Aging Project.

Výhody projektu Dog Aging Project

Projekt Dog Aging Project má potenciál změnit způsob, jakým se staráme o své psy. Pochopením procesu stárnutí u psů můžeme vyvinout nové strategie, jak jim pomoci žít delší a zdravější život.

Kromě toho může mít projekt také přínos pro lidské zdraví. Psi sdílejí mnoho stejných nemocí jako lidé a studium stárnutí psů nám může pomoci lépe porozumět těmto nemocem a předcházet jim u obou druhů.

Závěr

Dog Aging Project je průkopnická studie, která má potenciál zlepšit život psů i lidí. Účastí ve studii můžete přispět k tomuto důležitému výzkumu a udělat rozdíl v životě našich milovaných společníků.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Zootechnika

Kohouti rozpoznávají své vlastní odrazy a rozšiřují tím naše chápání sebeuvědomění u zvířat

by Petr
written by Petr

Kohouti dokáží rozpoznat své vlastní odrazy, čímž rozšiřují naše chápání sebeuvědomění u zvířat

Nový přístup k testování sebeuvědomění

Tradičně se sebeuvědomění u zvířat posuzovalo pomocí zrcadlového testu, který zahrnuje označení zvířete a pozorování, zda se dotkne značky, když je umístěno před zrcadlo. Tento test má však svá omezení, protože některé druhy nemusí být motivovány k tomu, aby se dotýkaly značek na svém těle.

Abychom tato omezení překonali, vyvinuli výzkumníci nové metody testování sebeuvědomění, které zahrnují chování spojené s každodenními aktivitami zvířat. Jednou z takových metod je měření poplašných zvuků u kohoutů.

Kohouti a poplašné zvuky

Když jsou predátoři poblíž, kohouti obvykle vydávají poplašné zvuky, aby varovali ostatní. Pokud jsou však sami, zůstávají potichu. Výzkumníci předpokládali, že pokud kohouti poznají své odrazy v zrcadle, nebudou cítit potřebu vydávat varování, protože pochopí, že odraz není jiný pták.

Experimentální uspořádání a výsledky

Výzkumníci testovali 68 kohoutů v různých experimentálních podmínkách:

  1. Kohout sám bez zrcadla
  2. Kohout se zrcadlem a siluetou jestřába nad sebou
  3. Kohout s dalším kohoutem a bez zrcadla
  4. Kohout s dalším kohoutem za zrcadlem

Zjistili, že kohouti vydávali výrazně méně varovných zvuků, když byli umístěni vedle zrcadla, ve srovnání s umístěním vedle kohouta, kterého mohli vidět. To naznačuje, že kohouti rozpoznávali své vlastní odrazy a nevnímali je jako hrozbu.

Implikace pro poznávání zvířat

Výsledky této studie zpochybňují tradiční pohled, že sebeuvědomění je omezeno na několik málo vysoce inteligentních druhů. Naznačují, že sebeuvědomění může být v živočišné říši rozšířenější, než se dříve myslelo.

Ekologická relevance ve výzkumu poznávání zvířat

Využití ekologicky relevantního chování, jako jsou poplašné zvuky u kohoutů, ve studiích sebeuvědomění poskytuje přesnější posouzení sebeuvědomění zvířat. Umožňuje vědcům zkoumat, jak zvířata využívají sebeuvědomění ve svém přirozeném prostředí.

Omezení a budoucí směry

Přestože studie poskytuje silné důkazy pro sebeuvědomění u kohoutů, je důležité si uvědomit, že výzkumníci nemohou přesně vědět, co se dělo v myslích zvířat. Je zapotřebí dalšího výzkumu, abychom prozkoumali kognitivní procesy, které jsou základem sebeuvědomění u kohoutů a dalších druhů.

Možné důsledky

Výsledky této studie mají důsledky pro naše chápání inteligence a vědomí zvířat. Vyvolávají otázky o povaze sebeuvědomění a jeho roli v chování zvířat. Budoucí výzkum může objasnit vývoj sebeuvědomění a jeho význam v živočišné říši.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Zootechnika

Zoo v San Diegu očkuje opice proti covidu-19

by Rosa
written by Rosa

San Diego Zoo očkuje opice experimentální vakcínou proti covidu-19

Průkopnický krok ve zdraví zvířat

Zoo v San Diegu udělalo průlomový krok ve zdraví zvířat, když naočkovalo několik opic experimentální vakcínou proti covidu-19 určenou pro domácí mazlíčky. Jedná se o významný milník, protože tyto opice jsou prvními lidoopy, kteří takovou vakcínu dostali.

Vakcína

Vakcínu vyvinula veterinární farmaceutická společnost Zoetis a byla poskytnuta zoo poté, co požádala o pomoc s očkováním svých opic po pozitivních testech na covid-19 u několika goril v lednu. Vakcína funguje podobně jako vakcína Novavax pro lidi a zavádí syntetickou formu spike proteinu covid-19, aby připravila imunitní systém na boj s infekcí.

Rozhodnutí o očkování

Přestože se jedná o experimentální vakcínu, Nadine Lamberski, hlavní pracovnice pro ochranu přírody a zdraví volně žijících živočichů v San Diego Zoo Global, považovala za nutné očkovat opice v zoo a safari parku. Ochranáři jsou hluboce znepokojeni zranitelností opic vůči lidským nemocem, které mohou vést k smrtícím ohniskům nákazy. Vědci se navíc obávají potenciálu viru zůstat v populacích zvířat v latentním stavu a znovu se objevit a znovu infikovat lidi.

Výběrový proces

Aby se zabránilo šíření covidu-19 mezi opicemi, veterináři ze San Diego Zoo Wildlife Alliance pečlivě vybrali pět bonobů a čtyři orangutany, kteří dostanou experimentální vakcínu. Tito lidoopi byli označeni jako nejvíce ohrožení kvůli svým vnitřním životním podmínkám.

Proces očkování

Vybrané opice dostaly dvě dávky vakcíny a nebyly pozorovány žádné nežádoucí reakce. Z opic bude odebrána krev, aby se sledovala přítomnost protilátek a posoudila účinnost vakcíny. Gorily, které byly dříve infikovány koronavirem, také dostanou vakcínu, jakmile se zcela uzdraví.

Budoucí dostupnost

Zájem o získání dávek vakcíny od společnosti Zoetis vyjádřily i další zoologické zahrady. Společnost očekává, že do června bude mít k dispozici větší množství, a plánuje rozšířit výrobu pro použití u norků, jakmile bude uděleno komerční schválení.

Význam očkování

Očkování opic experimentální vakcínou proti covidu-19 je významným krokem vpřed ve zdraví zvířat. Demonstruje zájem a odhodlání ochránců přírody chránit tyto ohrožené druhy před hrozbou lidských nemocí. Účinnost vakcíny bude pečlivě sledována a potenciálně tak otevře cestu pro širší očkovací programy mezi lidoopy a dalšími populacemi zvířat.

Zranitelnost opic vůči lidským nemocem

Lidoopi mají s lidmi blízké genetické vazby, což je činí náchylnými ke stejným nemocem. Patří sem respirační viry, jako je covid-19, které se mohou snadno šířit mezi populacemi opic v zajetí. Ohniska lidských nemocí mezi opicemi mohou mít zničující následky a vést k vysoké úmrtnosti.

Prevence šíření nemocí

Udržování přísných hygienických opatření a omezování kontaktu mezi lidmi a opicemi je nezbytné pro prevenci šíření nemocí. Zoologické zahrady a ochranářské organizace zavedly komplexní protokoly, aby minimalizovaly riziko přenosu. Očkování je dodatečnou vrstvou ochrany, která může pomoci ochránit tato zvířata před hrozbou lidských virů.

Probíhající výzkum

Výzkum účinnosti vakcíny proti covidu-19 u opic stále probíhá. Vědci budou nadále sledovat zdravotní stav očkovaných zvířat a posuzovat schopnost vakcíny chránit je před infekcí. Výsledky tohoto výzkumu budou informovat o budoucích očkovacích strategiích a přispějí k celkovému porozumění zdraví zvířat a prevenci nemocí.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Zootechnika

Databáze DNA psů v Neapoli: Sledování nezodpovědných majitelů domácích mazlíčků

by Rosa
written by Rosa

Databáze DNA psů v Neapoli: Sledování nezodpovědných majitelů domácích mazlíčků

Problém: Psí exkrementy sužují Naples

Naples na Floridě má vážný problém s exkrementy domácích zvířat. Psí výkaly znečišťují ulice a vytvářejí tak nepříjemné a nezdravé prostředí pro obyvatele. Město se rozhodlo tento problém řešit unikátním způsobem: městskou databází DNA psů.

Řešení: Databáze DNA psů

Databáze DNA psů je registr, který obsahuje DNA profily domácích psů v Neapoli. Když se na ulicích najdou hromady psích výkalů, odeberou se vzorky a vloží se do databáze. To městu umožňuje identifikovat nezodpovědné majitele, kteří za nepořádkem stojí, a podle toho jim udělit pokutu.

Účinnost databáze DNA psů

Databáze DNA psů se ukázala být účinným způsobem, jak snížit množství psích exkrementů na veřejných prostranstvích. V podobném programu realizovaném v Massachusetts se počet psů dopouštějících se přestupků výrazně snížil poté, co bylo zavedeno testování DNA. V Texasu a New Jersey zavedly bytové komplexy využívající technologii DNA vysoké pokuty pro opakované pachatele, což vedlo k čistšímu a příjemnějšímu prostředí pro život.

Další extrémní opatření proti psím exkrementům

Kromě testování DNA zavedly města a obce různá extrémní opatření k řešení problému psích exkrementů:

  • Poštovní služba: Jeden španělský starosta posílal psí exkrementy nezodpovědným majitelům poštou.
  • Veřejné pranýřování: Některá města zveřejnila jména přestupků se dopouštějících majitelů.
  • Úplatky: Parky v Mexico City nabízely zdarma Wi-Fi výměnou za sáčky na psí exkrementy.

Přijetí testování DNA psů v USA

Ve Spojených státech přijaly testování DNA psů rychleji čtvrti, bytové komplexy a uzavřené komunity než celá města. Společenství vlastníků bytů zaznamenala prudký pokles počtu psů dopouštějících se přestupků poté, co zavedla programy testování DNA.

Pokuty pro nezodpovědné majitele domácích mazlíčků

Naples zaujal přísný přístup k prosazování své databáze DNA psů. Viníci, kteří po svých mazlíčcích neuklidí, dostanou pokutu 685 dolarů. Další města a obce rovněž zavedly vysoké pokuty za přestupky týkající se psích exkrementů, které se pohybují od 150 do 1 000 dolarů pro opakované pachatele.

Závěr

Databáze DNA psů v Neapoli je průkopnickým řešením problému nezodpovědného vlastnictví domácích mazlíčků. Identifikací a udělováním pokut majitelům psů, kteří nechávají exkrementy svých mazlíčků na ulicích, město vytváří čistší a příjemnější prostředí pro všechny obyvatele. Jak budou další města a obce přijímat podobná opatření, lze problém psích exkrementů na veřejných prostranstvích účinně řešit.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Zootechnika

Proč mají většina psů hnědé oči: Evoluční vliv lidského vnímání

by Rosa
written by Rosa

Proč mají většina psů hnědé oči: Evoluční vliv lidského vnímání

Domestikace a barva očí

Během celého procesu domestikace sehráli lidé významnou roli při utváření fyzických vlastností psů. Jedním z takových znaků, který byl ovlivněn lidskými preferencemi, je barva očí.

Výzkumníci zjistili, že domácí psi mají ve srovnání se svými divokými předky vlky tmavší a červenější duhovky. To naznačuje, že lidé si mohli vybírat psy s tmavšíma očima, protože je vnímali jako přátelštější a mladistvější.

Barva očí a lidské vnímání

Lidé mají tendenci spojovat tmavší oči s přátelskostí a nezralostí. Je to proto, že se velikost našich vlastních zornic s věkem zmenšuje, takže větší zornice působí dětštěji a jako by potřebovaly péči.

Studie prokázaly, že účastníci hodnotí psy s tmavšíma očima jako přátelštější a méně dospělé než psy se světlejšíma očima. Toto vnímání mohlo ovlivnit náš výběr psů pro společenství a ochranu.

Evoluční význam

Přednost dávaná psům s tmavýma očima mohla poskytnout evoluční výhodu. Psi s tmavšíma očima mohli být častěji vnímáni jako neohrožující a vyžadující ochranu, což je činilo přizpůsobivějšími k životu po boku lidí.

Role chovatelů

Přestože je zřejmé, že lidé sehráli roli ve vývoji barvy očí u psů, není tak jisté, kdy k tomuto výběru došlo. Někteří odborníci se domnívají, že se to mohlo stát během počátečního procesu domestikace, zatímco jiní naznačují, že by se mohlo jednat o novější fenomén ovlivněný standardy plemene stanovenými chovateli.

Další výzkum

Je zapotřebí dalšího výzkumu, aby bylo možné určit přesný časový rámec změny barvy očí u psů. Studie by navíc mohly zkoumat genetický základ barvy očí a způsob, jakým interaguje s dalšími fyzickými a behaviorálními znaky.

Implikace pro interakce mezi psy a lidmi

Zjištění o barvě očí psů a lidském vnímání mají důsledky pro naše chápání interakcí mezi psy a lidmi. Naznačuje to, že naše vlastní předsudky a preference formovaly fyzické vlastnosti našich psích společníků.

Pochopením těchto vlivů můžeme lépe ocenit složitý vztah mezi lidmi a psy a způsoby, kterými jsme vzájemně ovlivňovali svou evoluci.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Zootechnika

Dvouhlavý had se vrací do texaské zoo

by Petr
written by Petr

Dvouhlavý had se vrací do texaské zoo

Uzdravení a návrat

Po dvouleté pauze na zotavení ze zranění se Pancho a Lefty, vzácný dvouhlavý had, vrátili do centra pozornosti v zoo Cameron Park ve městě Waco v Texasu. Nový výběh hada je pečlivě navržen tak, aby zabránil dalším zraněním.

Vzácné onemocnění

Jedinečný stav Pancha a Leftyho, dikcefalie, nastává, když se jediné embryo začne dělit na identická dvojčata, ale nedokáže se zcela oddělit. Dikcefalie je také známa jako siamská dvojčata u lidí. Vědci vystopovali tento jev nejméně 150 milionů let zpátky, s objevem fosílie dvouhlavého plaza v Číně.

Navigace se dvěma mozky

Mít dvě hlavy a tedy i dva mozky představuje pro Pancha a Leftyho výzvy. Jejich tělo přijímá protichůdné signály ze dvou řídících center, což má za následek nekoordinované a nemotorné pohyby. Tato jedinečná neurologie ztěžuje každodenní úkoly, jako je pohyb a krmení.

Zranění a zotavení

V únoru 2021 si Pancho a Lefty zranili levý krk při pokusu o pohyb dvěma různými směry současně. Ošetřovatelé zoo rychle odstranili hada z veřejného pohledu, aby usnadnili dlouhý proces zotavení.

Rána se zcela zahojila za více než rok. Veterináři následně poskytli hadovi další rok mimo expozici, aby znovu získal optimální zdraví.

Upravený výběh

Současný výběh Pancha a Leftyho v budově sladkovodního akvária zoo je navržen tak, aby maximalizoval jejich bezpečnost a pohodu. Absence kamenů a větví odstraňuje potenciální nebezpečí, která by mohla zachytit jejich krky. Výběh poskytuje dostatek krytí, aby byla zajištěna bezpečnost hada, aniž by byla ohrožena jeho fyzická bezpečnost.

Fyzikální charakteristiky

V osmi letech měří Pancho a Lefty na délku dva až tři stopy, což je o něco menší než typický velikostní rozsah tří až pěti stop pro západní krysy.

Dominantní hlava

Zpočátku byla levá hlava Pancha a Leftyho dominantnější a spotřebovávala většinu potravy hada. V současné době se však zdá, že kontrolu převzal pravý mozek. Tato změna dominance ovlivnila pohybové vzorce hada.

Výzvy přežití v divočině

Dvouhlaví hadi často bojují o přežití v divočině. Protichůdné neurologické signály mohou vést k nerozhodnému chování, zvláště v kritických chvílích, jako je vyhýbání se predátorům. Tato zranitelnost činí dvouhlavé hady náchylnějšími k predaci.

Případová studie

V roce 2020 se rodina na Floridě setkala s dvouhlavým jižním černým závodníkem hadem poté, co ho jejich kočka přinesla do jejich domova. Tento incident zdůrazňuje výzvy, kterým dvouhlaví hadi čelí v přírodním prostředí.

Evoluční důsledky

Existence dvouhlavých hadů vyvolává zajímavé evoluční otázky. Vědci spekulují, že dikcefalie může být evoluční nevýhodou, která brání přežití v divočině. Dlouhověkost Pancha a Leftyho v zajetí však naznačuje, že dikcefalie nemusí být vždy rozsudkem smrti.

Závěr:

Návrat Pancha a Leftyho do veřejné expozice je důkazem odolnosti těchto mimořádných tvorů. Jejich jedinečný stav nabízí cenné poznatky o složitosti neurologie, anatomie a chování zvířat. I když dvě hlavy nemusí být v divočině vždy lepší než jedna, Pancho a Lefty nadále fascinují a vzdělávají návštěvníky v zoo Cameron Park.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Zootechnika

Chincoteagueští poníci bojují proti rakovině bahenní pomocí nové vakcíny

by Rosa
written by Rosa

Chincoteague Ponies Battle Swamp Cancer with New Vaccine

Swamp Cancer: A Deadly Threat to Chincoteague Ponies

For over three centuries, the wild ponies of Chincoteague National Wildlife Refuge have roamed the barrier island of Assateague Island. However, a new threat has emerged in recent years: swamp cancer, a deadly ailment caused by the fungus-like microorganism Pythium insidiosum. This disease has claimed the lives of seven ponies since 2017, leaving the herd’s fans and custodians worried.

Swamp cancer primarily infects horses, dogs, and humans. Infection typically occurs through contact with water containing the swimming zoospores of P. insidiosum, which are attracted to open wounds. Once inside a host, the microbe spreads via snaking filaments that it uses to feed on the animal’s tissues.

Climate Change and the Spread of Swamp Cancer

P. insidiosum is primarily found in tropical climates. However, as climate change heats up the globe, cases of swamp cancer have begun to creep northward. The Chincoteague National Wildlife Refuge has conditions that are ideal for the parasite: wetlands with stagnant water and summer temperatures exceeding 100 degrees Fahrenheit. Preliminary tests have shown that the microbe is “fairly ubiquitous” across the refuge.

The Vaccine: A Hope for the Ponies

In response to the threat of swamp cancer, the Chincoteague Volunteer Fire Company, which owns and cares for the ponies, began testing a vaccine in 2019. The vaccine targets P. insidiosum and aims to protect the ponies from infection. While the treatment is still in early stages, it appears to be working. Spokeswoman Denise Bowden said, “We need to continue to vaccinate over the next [two to three] years to tell better if this vaccine was/is an effective tool in this herd along with environmental management practices.”

Saltwater’s Potential Role in Combating Swamp Cancer

Interestingly, the scourge of swamp cancer has spared the herd of ponies on the Maryland side of Assateague Island. Scientists are investigating whether the saltwater in the standing water on the Maryland side may be killing the disease-causing microbe.

Annual Pony Roundup: Monitoring the Herd’s Health

Each spring, the ponies undergo a health checkup. As of April 18, all 160 Virginia ponies were free of swamp cancer. The roundup also targeted a dozen ponies that had yet to receive the experimental vaccine.

Cautious Optimism for the Future

Richard Hansen, the creator of the vaccine, is “cautiously optimistic” about its potential to keep the ponies healthy. “So far, it seems to be doing really well,” said Bowden. “We didn’t have an extremely wet, rainy end of summer last year. I’m thinking that between that and the vaccine, we’re on the right path here.”

The fight against swamp cancer is ongoing, but the new vaccine offers hope for the survival of the Chincoteague ponies. Continued vaccination and environmental management practices will be crucial in protecting this iconic herd.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Zootechnika

Gorily vydávají nový zvuk „foukanec“, aby upoutaly pozornost svých ošetřovatelů

by Rosa
written by Rosa

Gorily vydávají nový zvuk „kýchání“, aby získaly pozornost svých ošetřovatelů

Gorily v zajetí se učí komunikovat s lidmi

Před lety si Dr. Roberta Salmi, bioantropoložka v zoo v Atlantě, všimla neobvyklého zvuku vycházejícího od goril. Když se ošetřovatelé přiblížili s jídlem, gorily otevřely dokořán tlamy a vydaly teatrální zvuk někde mezi kašlem a kýchnutím – „kýchání“.

Zpočátku byli Salmi a ošetřovatelé pobaveni, ale brzy si uvědomili, že kýchání je víc než jen legrační zvuk. Byl to způsob, jakým gorily komunikovaly se svými lidskými pečovateli.

Gorily v zoo kýchají, aby dostaly jídlo

Aby toto chování prostudovali, provedli Salmi a její kolegové experiment zahrnující osm nížinných goril západních v zoo v Atlantě. Umístili kbelík s hrozny za výběh zvířat, nechali ošetřovatele stát za klecí a dali ošetřovateli do ruky kbelík s hrozny.

Gorily zůstávaly většinou klidné, když jim byl předložen pouze hrozen nebo pouze ošetřovatel. Nicméně kýchají – a vydávaly jiné zvuky a pohyby přitahující pozornost – když ošetřovatel držel jídlo.

Polovina goril během experimentu kýchala a pokračovaly ve vydávání zvuku, dokud ošetřovatel nereagoval. Gorily nikdy nekýchají na sebe navzájem, což naznačuje, že tento zvuk je vyhrazen pro lidi.

Kýchání je vzácná schopnost mezi zvířaty

Vědci nikdy nepozorovali kýchání goril v divočině, což naznačuje, že gorily v zajetí se mohou naučit vydávat nové zvuky. To je mezi zvířaty vzácná schopnost. Většina zvířat je omezena na vokalizace, se kterými se rodí, ale někteří primáti, včetně goril, šimpanzů a orangutanů, prokázali schopnost učit se v zajetí nové vokalizace.

Kýchání může být formou vokálního učení

Zjištění Salmiho studie přispívají k rostoucímu množství důkazů, které naznačují, že primáti mohou mít omezené nebo střední schopnosti vokálního učení. Vokální učení je schopnost učit se nové vokalizace napodobováním. Lidé jsou nejzručnějšími vokálními studenty, ale někteří živočichové, jako jsou ptáci a velryby, tuto schopnost také mají.

Jiní lidoopi se také naučili vydávat nové zvuky

Vědci zdokumentovali, jak se jiní lidoopi v zajetí naučili vydávat nové zvuky, včetně šimpanzů a orangutanů. Například někteří šimpanzi se naučili napodobovat lidskou řeč a někteří orangutani se naučili vydávat různé vokalizace, včetně hvizdů a cvakání.

Kýchání je způsob, jakým gorily žádají o jídlo

Výzkumníci se domnívají, že gorily začaly ký chat, aby upoutaly pozornost svých ošetřovatelů. Možná si uvědomili, že zvuky spojené s nemocí vyvolávají reakci ošetřovatelů, a tak začali ký chat, aby si vyžádali jídlo.

Kýchání je složité chování

Kýchání je složité chování, které zahrnuje jak vokální, tak fyzické složky. Gorily otevřou dokořán tlamy, silně vydechnou a někdy vydávají jiné zvuky a pohyby, jako je tleskání, bití se do hrudi a bouchání do výběhu.

Kýchání je sociální chování

Kýchání je sociální chování, které je zaměřeno na lidi. Gorily kýchají pouze na ošetřovatele a jiné lidi, nikoli na sebe navzájem. To naznačuje, že kýchání je způsob, jakým gorily komunikují s lidmi.

Kýchání je naučené chování

Kýchání je naučené chování, které se u divokých goril nevyskytuje. To naznačuje, že gorily jsou schopny učit se v zajetí nové vokalizace a chování.

Kýchání může pomoci gorilám vyrovnat se se zajetím

Kýchání může pomoci gorilám vyrovnat se s problémy zajetí. Naučením se komunikovat se svými lidskými pečovateli mohou gorily uspokojit své potřeby a zlepšit své blaho.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Zootechnika

Buldoci: Ohrožené plemeno

by Rosa
written by Rosa

Buldoci: Ohrožené plemeno

Zdravotní problémy

Buldoci jsou milované plemeno, ale potýkají se se závažnými zdravotními problémy kvůli nedostatku genetické diverzity. Chovatelské praktiky v průběhu let upřednostňovaly určité fyzické rysy, které ohrozily celkové zdraví plemene.

Příbuzenská plemenitba vedla ke zvýšenému riziku vrozených onemocnění, jako je dysplazie kyčelního kloubu, dýchací potíže, problémy s kůží a autoimunitní poruchy. Buldoci mají také relativně krátkou délku života, přičemž většina z nich žije v průměru pouze 8 let.

Chovatelské praktiky

Moderní buldok je výsledkem staletí selektivního šlechtění. Původně vyšlechtěni pro býčí zápasy, buldoci se později změnili na oblíbené domácí mazlíčky. Tato transformace zahrnovala šlechtění pro přehnané rysy, jako je krátký čenich, volná kůže a podsadité tělo.

I když mohou být tyto rysy pro někoho žádoucí, měly škodlivé účinky na zdraví plemene. Buldoci nyní nejsou z velké části schopni se rozmnožovat přirozeně a často vyžadují umělé oplodnění a císařský řez.

Genetická diverzita

Genetická diverzita je zásadní pro zdraví a udržitelnost každého plemene. Umožňuje širší škálu genetických znaků, což snižuje riziko dědičných onemocnění. Buldoci však kvůli příbuzenské plemenitbě ztratili značné množství genetické diverzity.

Nedávná studie zjistila, že všichni čistokrevní buldoci dnes pocházejí pouze od 68 zakládajících psů. Následné úzké hrdla dále zmenšila genový fond, což činí plemeno velmi náchylným na zdravotní problémy.

Šlechtění pro zdraví

Někteří chovatelé přijímají opatření ke zlepšení zdraví buldoků. Kennel Club změnil předpisy pro chov, aby odradil přehnanost znaků, které ohrožují zdraví. Chovatelé také vytvářejí nekmenové, smíšené plemena buldoků, která mají větší genetickou diverzitu a lepší zdraví.

Budoucnost buldoků

Budoucnost buldoků závisí na chovatelích, kteří přijmou rozmanitější přístup. Zavedením nových genů mimo čistokrevnou linii mohou chovatelé zlepšit celkové zdraví a dlouhověkost plemene.

Hybridní plemena, jako je Olde English Bulldogge a kontinentální buldok, nabízejí potenciální řešení. Tato plemena si zachovávají některé z charakteristických rysů buldoků, ale mají atletičtější stavbu těla a méně zdravotních problémů.

Pokud jsou chovatelé ochotni přijmout diverzitu, může být budoucnost buldoků jasnější. Tím, že budou upřednostňovat zdraví před vzhledem, mohou zajistit, že toto milované plemeno bude i nadále prosperovat po mnoho dalších generací.

0 comment
0 FacebookTwitterPinterestEmail