Tenis: Rodinná hra lásky, charakteru a životních ponaučení
Tenis: Rodinná záležitost
Tenis byl vždy součástí mojí rodiny. Můj otec se naučil hrát jako mladý muž ve Washingtonu, D.C., ve 30. letech 20. století. Miloval tuto hru a hrál ji pravidelně více než 55 let.
Tenis byl pro mého otce víc než jen hra. Byl to způsob, jak se vyjádřit, vyučovat životní lekce a spojit se s přáteli. Dvakrát týdně hrál čtyřhru se šesti až osmi přáteli v nedalekém parku.
Přátelé mého otce byli zajímavá parta. Měl přítele, který nadával, když minul první podání, a prohlašoval, že pravděpodobně udělá dvojchybu, což většinou udělal. Můj otec si myslel, že si ten muž uřkl.
Jiný přítel si vždy přisvojoval výhodu pochybnosti u těsných míčů. Můj otec si ho moc nevážil a poučoval mě o malosti charakteru tohoto muže.
Tenis je hra, která odhaluje. Způsob, jakým hrajeme, je často odrazem toho, jací jsme. Můj otec se snažil naučit mě a mého bratra, kdy být trpělivý a čekat na svou šanci, a kdy být agresivní a zakončit na vítězný úder.
Hra vyžaduje ovládání vlastních impulzů a zachování klidu v okamžicích úzkosti, což jsou užitečné lekce i mimo kurt. Když jsem hrál juniorské turnaje, objevil se můj otec, ne aby mě trénoval, ale jen aby byl potichu oporou.
Tenis dal mému otci jeho přátele a on udělal z tenisu nedílnou součást našeho rodinného života. Všichni jsme rádi hráli, částečně proto, že to byl způsob, jak být mu nablízku.
Tenis: Hra charakteru
Tenis je hra charakteru. Odhaluje naše silné a slabé stránky, jak na kurtu, tak mimo něj.
Můj otec byl gentleman na kurtu i mimo něj. Vždy byl spravedlivý a uctivý, i ke svým soupeřům. Naučil mě důležitost sportovního chování a integrity.
Jeden z otcových přátel byl špatný hráč. Nadával a spílal si, když udělal chybu. Můj otec s ním měl malou trpělivost.
Jiný přítel se vždy snažil podvádět. Nikdy si nepřinesl míče na kurt a často se snažil vyhnout se pochybným výzvám. Můj otec ho opovrhoval pro jeho nedostatek poctivosti.
Tenis je hra, která nás může naučit hodně o nás samých i o druhých. Může nám pomoci rozvíjet náš charakter a stát se lepšími lidmi.
Tenis: Hra životních ponaučení
Tenis je hra životních ponaučení. Může nás naučit trpělivosti, vytrvalosti a důležitosti přátelství.
Můj otec mě naučil být trpělivý. Často říkal: „Tenis je hra čekání. Musíš počkat na svou šanci trefit míč.“
Také mě naučil vytrvalosti. Říkával: „Nikdy se nevzdávej. I když prohráváš, bojuj až do konce.“
Tenis mě také naučil důležitost přátelství. Některé z mých nejbližších přátel jsem získal díky tenisu.
Dědictví mého otce
Můj otec zemřel před několika lety, ale jeho dědictví žije dál prostřednictvím jeho rodiny a přátel.
Naučil mě důležitost rodiny, charakteru a životních ponaučení. Ukázal mi, jak být dobrým člověkem, dobrým přítelem a dobrým otcem.
Jsem vděčný za čas, který jsem měl se svým otcem. Byl to skvělý muž a nikdy na něj nezapomenu.
