Nápis na starověké římské amfoře odhaluje trvalý odkaz Vergilia
Vzrušující objev, který vrhá nové světlo na gramotnost ve starověkém Římě a trvalou popularitu básníka Vergilia, se podařil výzkumníkům, kteří rozluštili nápis vyrytý na 1800 let starém fragmentu keramiky. Tento nápis, první svého druhu, který byl kdy nalezen na amfoře, nabízí fascinující pohled na literární vkus běžných Římanů.
Objev
Třípalcový střep keramiky, objevený v jižním Španělsku, byl kdysi součástí římské amfory, nádoby používané k uchovávání olivového oleje. Archeologové zpočátku nápis považovali za běžný, protože text na takových nádobách se často týká výroby nebo zdanění. Bližší zkoumání však odhalilo neobvyklý rys: čtyři nebo pět řádků rytiny, což je mnohem více než typické jeden nebo dva řádky.
Luštění nápisu
Nápis, psaný latinsky, se ukázal být obtížně rozluštitelný kvůli pravopisným chybám. Klasická filoložka Antònia Soler i Nicolau však nakonec rozpoznala známá slova jako pasáž z Vergiliových Georgik, básně o zemědělství napsané v roce 29 př. n. l.
Nápis, který obsahuje pouze úryvky celé pasáže, zní:
Auoniam[pingui]
glandem m[utauit]
aresta, poq[ulaque]
[inuen]tisAqu[eloia]
[miscu]it [uuis]
Přeloženo do češtiny celá pasáž zní:
Ó vy nejjasnější světla vesmíru,
která vedete ubývající rok po obloze,
Bacchus a laskavá Ceres, jelikož díky vašim darům
tučné klasy nahradily chaonské žaludy
a smíchaly vodu Acheloa s nově objeveným vínem,
a vy, fauni, místní bohové rolníků,
(pojďte tančit, společně, fauni a dívky dryády!)
vaše dary opěvuji.
Vergilova popularita a význam nápisu
Vergilius, proslulý svým epickým dílem Aeneis, byl Římany velmi uctíván. Objev jeho veršů na amfoře, předmětu používaném v každodenním životě, naznačuje, že jeho poezie rezonovala nejen s elitou, ale i s obyčejnými lidmi.
Umístění nápisu na neviditelné části amfory naznačuje, že pravděpodobně nebyl zamýšlen jako dekorativní prvek, ale spíše jako osobní vyjádření osoby, která jej vyryla. Mohl to být zručný řemeslník, který replikoval verše z paměti, nebo dokonce dětský dělník, který si procvičoval psaní.
Gramotnost ve starověkém Římě
Existence tohoto nápisu zpochybňuje tradiční předpoklady o úrovni gramotnosti ve starověkém Římě. Zatímco písemné záznamy na pomíjivých materiálech se nedochovaly, existující nápisy naznačují, že gramotnost byla rozšířenější, než se dříve myslelo, a to i mezi obyčejnými občany a otroky.
Záhada Vergilova fanouška
Identita osoby, která vyryla Vergiliův citát, zůstává záhadou. Nápis však poskytuje fascinující pohled do života běžných Římanů, jejich literárních zájmů a trvalého vlivu Vergilia. Zdůrazňuje také důležitost epigrafiky, studia starověkých nápisů, při rekonstrukci sociálních a kulturních dějin starověkého světa.
